... samé dobré hřiby, dneska jedem do márnice za těmi, co chybí aneb Dina houbařkou. Tak to byla trocha černého humoru pro začátek :)
Ve středu jsem byla s kamarádkou na houbách. Poprvé. Po pravdě řečeno, trochu jsem se obávala, že se vrátím s prázdným košíkem, štěstí mi ale přálo, houby rostly, já je viděla, a tak jsem za několik hodin odjížděla domů spokojená sama se sebou a s pěkným úlovkem. :) Hned na začátku jsem objevila krásného, pěkně velkého kováře a několik václavek, pak jsem dlouhou dobu, které jsem začala říkat houbohodina (1 houba za hodinu) nenacházela skoro nic, ale když jsme změnily lokalitu, začal se mi košík zvesela plnit babkami, sameťáčky a tu a tam jsem natrefila i na panský hřib a václavky. Houbaření mě strašně bavilo (až na ty momenty, kdy jsem nemohla dlouho nic najít :)) a tak se těším, až pojedeme znovu.
Jinak jsem si moc užila procházku, čerstvý vzduch a tiché zvuky lesa, a viděla spoustu krásných (i když nejspíš nejedlých) druhů hub. Takže si říkám, že i kdybych nic nenašla, byl to výborný způsob relaxace.
Doma mě však čekala pěkná otrava, nemyslím z hub co jsem nasbírala, s houbama však souvisela. Musela jsem je očistit a pokrájet. Za pár hodin jsem to zvládla, rozdělila jsem houby do mikrotenových sáčků a šoupla do mrazáku. Sušených jich máme spoustu, ale taková bramboračka z "čerstvých" hub je prostě dokonalá. Jak jsem tak ty houby krájela, nevydržela jsem to a udělala si smaženici. No co vám budu povídat, moc jsem si pochutnala, a jelikož dneska píšu ten článek, tak to znamená, že ty houby přece jenom byly jedlé. :))
Václavky jsem si nechala na druhý den, protože už jsem byla dost unavená. Z václavek se konzumují pouze kloboučky, třeně jsou prý příliš tuhé. A bylo mi ještě řečeno, že se mají z kloboučků očistit šupinky. Ani si nedokážete představit, jak jsem byla ráda, že jsem jich neměla hodně. Upřímně doufám, že tato procedura není nutná a že ty šupinky tam můžou být, protože jinak se na václavky vykašlu a budu sbírat jiné houby. Z celkem plné krabičky václavek mám nakonec sotva padesát gramů kloboučků. Kdybych jich musela takto očistit třeba půl kila na guláš, tak mi asi upadnou ruce. Já ani nevím, co udělat s těmi padesáti gramy... Asi je přidám do guláše k masu... nebo do smetanové omáčky. Jo, abych nezapomněla. Václavky jsou za syrova mírně jedovaté a vyžadují delší tepelnou úpravu, jinak můžou způsobit zažívací potíže a alergickou reakci. Před použitím se je doporučuje několik minut povařit, vodu pak slít a houby dále tepelně zpracovávat, a to minimálně 30 minut. Lépe více než méně.
S ♥ Dinusska
Ve středu jsem byla s kamarádkou na houbách. Poprvé. Po pravdě řečeno, trochu jsem se obávala, že se vrátím s prázdným košíkem, štěstí mi ale přálo, houby rostly, já je viděla, a tak jsem za několik hodin odjížděla domů spokojená sama se sebou a s pěkným úlovkem. :) Hned na začátku jsem objevila krásného, pěkně velkého kováře a několik václavek, pak jsem dlouhou dobu, které jsem začala říkat houbohodina (1 houba za hodinu) nenacházela skoro nic, ale když jsme změnily lokalitu, začal se mi košík zvesela plnit babkami, sameťáčky a tu a tam jsem natrefila i na panský hřib a václavky. Houbaření mě strašně bavilo (až na ty momenty, kdy jsem nemohla dlouho nic najít :)) a tak se těším, až pojedeme znovu.
Jinak jsem si moc užila procházku, čerstvý vzduch a tiché zvuky lesa, a viděla spoustu krásných (i když nejspíš nejedlých) druhů hub. Takže si říkám, že i kdybych nic nenašla, byl to výborný způsob relaxace.
Doma mě však čekala pěkná otrava, nemyslím z hub co jsem nasbírala, s houbama však souvisela. Musela jsem je očistit a pokrájet. Za pár hodin jsem to zvládla, rozdělila jsem houby do mikrotenových sáčků a šoupla do mrazáku. Sušených jich máme spoustu, ale taková bramboračka z "čerstvých" hub je prostě dokonalá. Jak jsem tak ty houby krájela, nevydržela jsem to a udělala si smaženici. No co vám budu povídat, moc jsem si pochutnala, a jelikož dneska píšu ten článek, tak to znamená, že ty houby přece jenom byly jedlé. :))
Václavky jsem si nechala na druhý den, protože už jsem byla dost unavená. Z václavek se konzumují pouze kloboučky, třeně jsou prý příliš tuhé. A bylo mi ještě řečeno, že se mají z kloboučků očistit šupinky. Ani si nedokážete představit, jak jsem byla ráda, že jsem jich neměla hodně. Upřímně doufám, že tato procedura není nutná a že ty šupinky tam můžou být, protože jinak se na václavky vykašlu a budu sbírat jiné houby. Z celkem plné krabičky václavek mám nakonec sotva padesát gramů kloboučků. Kdybych jich musela takto očistit třeba půl kila na guláš, tak mi asi upadnou ruce. Já ani nevím, co udělat s těmi padesáti gramy... Asi je přidám do guláše k masu... nebo do smetanové omáčky. Jo, abych nezapomněla. Václavky jsou za syrova mírně jedovaté a vyžadují delší tepelnou úpravu, jinak můžou způsobit zažívací potíže a alergickou reakci. Před použitím se je doporučuje několik minut povařit, vodu pak slít a houby dále tepelně zpracovávat, a to minimálně 30 minut. Lépe více než méně.
S ♥ Dinusska
 |
| Jak z učebnice biologie :)) |
