Ranní Praha

V pátek jsem si ráno přivstala a vypravila se udělat několik fotek ranní Prahy. S tím nápadem jsem rozhodně  nebyla sama. Na Karlově mostě jsem navíc potkala skupinu japonských (?) fotografů s modelkou a taky si zde pořizovali fotky nějaký ženich s nevěstou z Polska. Počasí bylo krásné, ulice až na pár uklizečů a fotografů prázdné, takže velmi povedené ráno. :)

S ♥ Dinusska

Chúc ngon miệng! Aneb jak chutná Vietnam

Od té doby, co jsem na jaře ve vietnamském bistru na jiřáku poprvé ochutnala vietnamskou polévku pho, mám slabost pro vietnamskou kuchyni. Zatím jsem toho neochutnala příliš, ale postupně poznávám nové chutě a vůně.
Výše zmíněné bistro Pho Vietnam na náměstí Jiřího z Poděbrad je takový maličký podnik, ve kterém si ani nemáte kam sednout. Jsou tam sice stolečky, ale u těch se stojí. Vaří zde jen pár jídel (když nepočítám takovou tu "tradiční českou čínu", ale té taky není moc), ze kterých jsem měla jen polévku pho bo [fo bo] a nesmažené závitky nem cuốn [nem kuon], všechno ale bylo výborné a bylo poznat, že je to připraveno z čerstvých surovin. 
Základem polévky pho je silný hovězí nebo slepičí vývar, do kterého se přidají rýžové nudle, klíčky a ovoní se čerstvými bylinkami. Pho vás zasytí, dodá síly a v zimě i pěkně zahřeje, ale můžete si ho dopřát klidně i v létě. ;)
Závitky jsou směsí rýžových nudlí, klíčků, bylinek, krevet a masa zabalené do rýžového papíru a podávají se s rybí omáčkou s chilli papričkami. 
Dalším místem, které jsem navštívila, bylo bistro RedHotChilli na Křižíkově ulici, velmi pěkné a čisté a jeho majitelka je úsměvavá a přátelská mladá žena, která umí perfektně česky. Jídelní lístek je relativně stručný a najdete v něm nejen vietnamské, ale i thajské pokrmy, což mi vůbec nevadí, hlavně, že tam není ta všudypřítomná čína. Jejich pho je také velmi dobré, ale trošičku se liší od toho na Jiřáku, zřejmě je tam nějaké jiné složení bylinek. Závitky zde nepodávají jako předkrm, ale jako hlavní jídlo - dostanete na talíři čtyři přepůlené závitky a vedle v misce rybí omáčku, do které si je namáčíte. 
Dále jsem ještě ochutnala bún chả, což je grilovaný vepřový bůček podávaný s rýžovými nudlemi, salátem, bylinkami a sladkokyselou zálivkou. Bylo to moc dobré, ale abych pravdu řekla, tak mi maso přišlo poněkud suché. Tak snad příště se jim povede trochu líp. :) 
Výbornou mají také thajskou polévku tom yum, což je vývar z krevet s bambusovými výhonky, chilli papričkami, bylinkami a krevetami. Hodně pálivé a hodně dobré. 
A na závěr doporučuju vietnamskou kávu - překapávaná káva se slazeným kondenzovaným mlékem. Normálně kávu nepiju, ale tuhle si vždy ráda dám. :)
Tak to je prozatím vše z mých výletů do vietnamské (a thajské) kuchyně. Těším se na další objevování! :)


S ♥ Dinusska

tom yum

bún chả

vietnamská káva

závitky

Neviditelná výstava

V pondělí jsem byla na Neviditelné výstavě. Ta zkušenost se nedá popsat. Možná jste už o téhle výstavě slyšeli, možná jste už ji navštívili... Tak pro ty, co o ní nic nevědí...
Výstava je věnována životu zrakově postižených lidí. Respektive je zaměřena na to, abychom jejich život poznali. Abychom zažili ten pocit, jaké to je, žít ve světě naprosté tmy.
Jak je patrné z názvu, na této výstavě nic neuvidíte - v expozici je taková tma, že si na ni vaši oči nezvyknou ani po dlouhé době. Zato budete potřebovat svůj sluch, čich, hmat, představivost a orientační smysl. Expozicí vás (max. 8 osob) bude provázet průvodce, bude vám říkat, kam máte jít, co máte dělat a bude odpovídat na vaše případné otázky. Budete postupně procházet několika místnostmi, simulujícími různá prostředí, ve kterých se zrakově postižení musí naučit pohybovat, a budete se snažit poznat, jaké předměty vás obklopují.
Zezačátku jsem měla poněkud skličující pocit, to když jsem vešla z osvětlené místnosti do černého prostoru a nevěděla jsem, co kolem mě je. Ale pak to bylo lepší, průvodce byl strašně fajn a prohlídku zpříjemňoval různými vtípky. Nakonec jsem si dala výborné espresso v "neviditelném baru" a byla jsem tak šikovná, že jsem se neopařila, nic nevylila, nevysypala a dokázala zaplatit správnou částku! :)
Prohlídka "neviditelné" expozice trvá zhruba hodinu, dalších 15-30 minut můžete strávit v druhé části, kde se můžete seznámit s předměty každodenního života zrakově postižených lidí, naučit se Braillovo písmo a zahrát si deskové hry se zavázanýma očima.
Díky této výstavě jsem pochopila, že život zrakově postižených je sice z jedné strany o hodně složitější než život lidí se zdravýma očima, nicméně z druhé strany, pokud je člověk pozitivně naladěn, může být stejně bohatý a krásný! Jsem ráda, že jsem tuhle výstavu navštívila a chystám se tam jít znova!

Více info o výstavě najdete zde.

S ♥ Dinusska

Pátek... mrkve svátek! Aneb mrkev na korejský způsob

Mrkev na korejský způsob je výborný pikantní salát, který má velkou oblibu nejen v naší rodině. Zajímavé je, že tento salát nepochází z Koreje, ale z Uzbekistánu. Vymysleli ho Korejci, kteří žili na území tohoto státu, aby si "připomněli chuť domova". Jídlo mělo připomínat tradiční korejský pokrm kimči (nakládané a kvašené zelí s kořením), ale jelikož v Sovětském svazu bylo téměř nemožné koupit pegingské zelí potřebné k přípravě salátu, začali do něj Korejci přidávat mrkev. S postupem času bylo zelí plně nahrazeno mrkví a vznikl salát, jak ho známe dnes. Další surovinou, která z původního receptu musela být vynechána, byla sójová omáčka. V SSSR se nevyráběla a téměř nikdo ji neznal, Korejci si ji museli dělat sami doma, a protože taková výroba trvá několik let, je pochopitelné, že sójová omáčka byla nedostatkovým zbožím, používala se jen při zvláštních příležitostech a tak byla nahrazena solí a octem.
Velmi důležitou složkou tohoto salátu je koření. Právě jeho kombinace s octem, olejem a křupavou zeleninou dodává pokrmu nádech exotiky. Koření by se zde nemělo zaměňovat za nějaké jiné, a nemělo by se přidávat žádné navíc, protože by pak salát ztratil svoji typickou chuť. Nicméně můžete experimentovat s jeho množstvím - kdo chce mít salát pálivější, může přidat víc pálivé papriky a pod.
Příprava salátu je trochu náročnější na čas, pokud ho chcete dělat tak, jak by se mělo. Tím mám na mysli přípravu mrkve. Mrkev by měla být buď nastrouhaná na speciálním struhadle na dlouhé tenké nudličky, nebo, pokud takové struhadlo nevlastníme, ji můžeme stejným způsobem nakrájet. Samozřejmě, že ji můžete nastrouhat i na obyčejném struhadle, nebude ale taková křupavá.

Tak, a teď samotný recept!

Suroviny:
500 g mrkve
1-2 cibule (já jsem měla doma jen jednu)
2-3 stroužky česneku
rostlinný olej 50-60 ml
ocet 1,5-2 polévkové lžíce (já jsem přidala cca 2,5 - záleží na chuti)
koriandr mletý 1/4 lžičky (já jsem přidala 1)
paprika pálivá mletá - podle chuti (já mám ráda pálivé, tak jsem použila 1,5-2 lžičky)
černý pepř mletý - podle chuti
cukr - podle chuti
sůl - podle chuti

Příprava:
Mrkev očistěte a nastrouhejte/nakrájejte na tenké dlouhé nudličky. Cibuli nakrájejte na tenká půlkolečka a smichejte s mrkví, přidejte prolisovaný česnek. K zelenině přimíchejte ocet, koření, osolte, přidejte cukr a vše dobře promíchejte. Na pánvi co nejvíce rozpalte olej a přelijte jím okořeněnou zeleninu (zde opatrně, vařící olej bude prskat). Vše opět dobře promíchejte, případně dochuťte. Nechte vychladnout a dejte do ledničky. Salát můžete podávat už za 1-2 hodiny, ale nejlepší je ho nechat uležet v chladu 24 hodin. Dá se skladovat v lednici i přes týden. ;)

Tak to byla taková malá exkurze do kuchyně bývalých občanů Sovětského svazu, doufám, že byla zajímavá a že tento salát určitě vyzkoušíte! Ten čas strávený přípravou stojí za to! ;)

S ♥ Dinusska

Co budeme potřebovat

Takhle musíte nakrájet/nastrouhat mrkev

Cibule na tenká půlkolečka

Hotovo!

Čokoládovo-banánové semifreddo

Léto si bez zmrzliny nedokážu představit. Dá se sice koupit na každém rohu, ale řekla jsem si, proč ji nezkusit vyrobit doma? Tak jsem se rozhodla vyzkoušet několik receptů domácí zmrzliny, a jsem zvědavá, který nakonec bude nejlepší. :)
Jako první vám představuju čokoládovo-banánové semifreddo.

Na dva litry zmrzliny budete potřebovat:
3 vejce
2 žloutky
1 lžička vanilkového extraktu
220 g krupicového cukru
500 ml smetany ke šlehání

Na příchuť:
Ta může být samozřejmě libovolná - oříšky, karamel, sušenky, čokoláda, ovoce...
Ale já jsem zvolila banán (použila jsem 3 střední banány) a čokoládu (100 g čokolády na vaření).

Postup:
Do ohnivzdorné mísy dejte vejce, žloutky, vanilku a cukr. Mísu postavte nad hrnec s vroucí vodou (parní lázeň) a šlehejte ručním šlehačem, dokud směs nezesvětlá a nezhoustne (trvá to přibližně 6-8 minut). Odstavte mísu a za občasného prošlehání nechte zchladnout. Oloupejte banány a rozmixujte je na kaši. Nad hrnec s vroucí vodou postavte mísu s nalámanými kousky čokolády a nechte rozpustit. Až se všechna čokoláda rozpustí, sundejte mísu z parní lázně, kterou už nebudete potřebovat. Čokoláda se musí taky trochu zchladit, ale nenechte ji úplně ztuhnout. Mezitím v jiné míse vyšlehejte ze smetany tuhou šlehačku. Do ní opatrně obracením zamíchejte vaječný krém. Základ máte hotový, na řadu přichází ochucování. Já jsem chtěla udělat svoji zmrzlinu dvoubarevnou, a proto jsem směs rozdělila na dvě části. Do první jsem stejným způsobem vmíchala rozmixované banány, do druhé rozpuštěnou čokoládu. Vzniklé směsi jsem nalila do krabice od zmrzliny, nejdřív banánovou a pak čokoládovou (ale vy si to udělejte, jak chcete) a potom trochu promíchala špejlí, aby se vytvořil vzorek. Hotovou zmrzlinu dejte do mrazáku na 4 hodiny nebo přes noc. ;)

Přípravu jsem nefotila, protože jsem to trochu nestíhala časově - musela jsem míchat a šlehat více věcí najednou, takže jsem neměla čím držet foťák. :)) Ale udělala jsem fotku hotového dezertu. ;)

A na závěr hodnocení:
Chuťově je zmrzlina velmi dobrá, ale svojí strukturou připomíná spíše krém. Nicméně, recept je vcelku zajímavý a myslím, že stojí za to ho vyzkoušet. ;) Ale už se těším, až zkusím nějaký jiný! Už jsem si jeden vyhlídla, ale co to bude, to se dozvíte, až to udělám. :)

S ♥ Dinusska

P.S.: Musím si koupit lžíci na zmrzlinu :))

  

Ovocný salát

Tak mám nové nehtíky. Včera jsem si domů přinesla novou hračku - fimo ozdoby různých tvarů a barev! Sice by se měly používat na gelové nehty, ale jak je vidět, tak se to dá zvládnout i s obyčejným lakem. Prodávají se buď už nakrájené, nebo vcelku. Já jsem si je koupila ve formě tyčinky, abych si je mohla sama nakrájet. Protože když je používáte s obyčejným lakem, je důležité, abyste udělali co nejtenčí plátky, budou pak lépe držet. ;)
Nefotila jsem postup, protože ten není nijak těžký:
1. nanést podkladový lak
2. nanést dvě vrstvy (nebo jednu, pokud lak dobře kryje) laku libovolné barvy - já jsem zvolila světle šedivý, jelikož jsem chtěla použít vícebarevné ozdoby, tak aby to nebylo moc barev najednou :)
3. průhledným lakem přetřít místo, kam chcete umístit ozdobu, přitisknout ji tam a buď prstem nebo hůlkou přitlačovat okraje, dokud se pořádně nepřilepí
4. přelakovat průhledným lakem, klidně i víckrát

A je to! :) Čím tenčí jsou plátky, tím míň máte práce ;)

Já jsem si udělala takový letní ovocný salátek. Co na to říkáte? :)

S ♥ Dinusska

České Švýcarsko

Od pátku do neděle jsem byla s přítelem v Děčíně. Počasí na nás bylo hodné, nepršelo a občas bylo i sluníčko. Na sobotu jsme si naplánovali celodenní výlet do Českého Švýcarska. Nejdřív jsme se vydali po Labi do Hřenska a odtud po turistických stezkách k Pravčické bráně. Po prohlídce areálu a krátkém odpočinku jsme vyrazili směr Mezní Louka, od níž byl pár kilometrů vzdálený přístav. Na pramicích jsme propluli nejdříve Divokou a pak Edmundovou soutěskou, a na závěr ještě 2 kilometry zpátky do Hřenska, které jsme absolvovali téměř v poklusu, abychom stihli autobus do Děčína a večeři v hotelu. Bus jsme stihli a měli jsme před večeří i čas na hodinku sauny. Řeknu vám, že po více než 15 kilometrech pěšky, a pro mě, jakožto netrénovaného nesportujícího jedince, to bylo celkem dost, jsem děkovala těm, kteří saunu vynalezli. Na desátou jsme měli rezervaci na bowling, ale tam jsme už nedorazili, protože po večeři jsem si šla "na chvíli vzdřímnout" a vzbudila se až ráno.
V neděli jsme se ještě šli projít po Děčíně. Mají tam moc pěkný zámek a nádhernou Růžovou zahradu.

Víkend se nám tedy vydařil, moc jsme si ho užili a těšíme se, kam pojedeme příště! :)

S ♥ Dinusska

The Amazing Spiderman

Ahoj! V posledních dnech jsem měla strašně málo času na psaní, ale událo se toho docela dost, o čem bych vám chtěla napsat.
Minulý čtvrtek jsem byla v kině na filmu The Amazing Spiderman ve 3D. Abych pravdu řekla, neviděla jsem ty předchozí tři filmy. A pravděpodobně nepůjdu ani na ty další, které o tomto komiksovém superhrdinovi natočí. Podle mě to není ten typ příběhu, kterému je potřeba věnovat tolik pozornosti a neustále ho točit znova a znova.
Tak teď se nejspíš ptáte, proč jsem na ten film vůbec šla, když mám k němu takový postoj. Odpověď je jednoduchá - kvůli 3D efektům. Respektive kvůli 3D efektům, o kterých jsem předpokládala, že jich ve filmu o Pavoučím muži, který se po měste pohybuje skákáním z mrakodrapů a houpáním se na pavučinách, bude spousta. Víte, co mám na mysli? Takový ten pocit v žaludku, když jedete na horské dráze dolů. Mé předpoklady byly také podpořeny trailerem, který jsem viděla, když jsem byla na jiném 3D filmu. A právě tam byla ta scéna, kdy jste jakoby Siderman a vidíte své ruce, ze kterých vám vystřelují pavučiny, a své nohy, pod kterými záři světla města. A vy se řítíte ze střechy dolů, a pak vystřelíte pavučinu a letíte dál. Jak jsem pak zjistila ze zamotného filmu, byla to snad jediná taková scéna z celého 2,5 hodinového filmu a trvala pouhých pár sekund. Ostatní efekty byly sice fajn, ale tak trochu obyčejné. Zkrátka, chyběl mi tam adrenalin.
Co se týče příběhu, tak tam oproti tomu původnímu došlo k několika změnám. Ale nebudu vám o nich říkat, abyste nepřišli o překvapení, kdybyste na ten film chtěli jít.

Snad se vám ten film líbil nebo bude líbit víc než mně! :)

S ♥ Dinusska

Výstava AMoYA

Po návštěvě francouzského trhu jsem si řekla, že ještě trochu kulturního vzdělávání snesu a vydala jsem se na výstavu AMoYA, na kterou všude visí reklamy. Ještě že to je kousek od Karlova mostu, aspoň jsem kvůli tomu nemusela chodit daleko...
Z této výstavy mám takové hodně smíšené pocity... Je zaměřena na české mladé umění, a když to srovnám s London Twelve, kterou jsem navšívila včera, tak bych řekla, že čeští mladí umělci jsou tak trochu perverzní... Jak jinak byste vysvětlili, že v jedné místnosti se promítá dost nechutné porno, v němž je jedním z hlavních účastníků nějaký oplzlý chlápek jménem Jarda, v další místnosti můžete na obrazovce vidět, jak kdosi (jsou vidět pouze ruce) holí obličej mrtvého muže, a jinde v nádrži s vodou plave, byť umělá (aspoň doufám), mrtvola nějakého chlápka s rukama svázanýma za zádama. Výstava je instalována v budově, která ve mně sama o sobě budí strach, ale dohromady s vystavovanými "díly" jsem cítila, jak se mi ježí chloupky na krku. Tento pocit často umocňovaly i zlověstné zvuky, které se linuly z reproduktorů - skřeky, zpěv jako z hororů, křik a podobně, takže jsem chvílemi měla sto chutí utéct a nikdy se tam nevrátit. Ale neutekla jsem a statečně prošla všechny tři expozice.Když odhlédnu od vší té výše popsané hrůze, tak se mi přece jenom několik věcí i líbilo. Měli tam celkem pěkné obrazy. Takže přece jenom to s českými umělci nevypadá tak zle.
Pokud se zajímáte o podobné umění, nebo jste jen zvědaví a chcete se na to podívat, tak více info najdete zde.

S ♥ Dinusska

A pro představu opět přikládám několik fotografií.

Takhle vás přivítají

Modrá místnost

Tohle se mi líbilo asi nejvíc!

Zajímavé pojetí

To bych chtěla mít v pokoji :)

Siamská dvojčata

Dost dobrý

 

Marché français pittoresque dans le centre de Prague... Oh là là!

Dnes na pražské Kampě začal Francouzský trh, na který jsem neváhala vyrazit. A udělala jsem dobře. Trh je sice maličký a lidí tam bylo celkem dost, tyto maličké nedostatky se ale bohatě vyvážily skvělou atmosférou, krásnou francouzskou hudbou a širokou nabídkou různých pochoutek z celé Francie. Na své si tu můžou přijít milovníci sýrů, salámů, vína, ovoce, pečiva, mušlí i jiných báječných věcí. Letos jsou na trhu poprvé mimo jiné i šneci. Vyzkoušela jsem, a za sebe mohu říci - excellent! Šnečci byli pro pohodlnější vychutnávání přemístěni ze svých původních domečků do ulit z těsta, a spolu s česnekem, bylinkami, máslem a bešamelem tvořili pohádkovou kombinaci! Po šnecích přišly na řadu mušle, na kterých jsem si taky moc dobře pochutnala. K nim jsem si dala sklenku francouzského bílého polosuchého vína. Když jsem tak procházela mezi stánky, tak jsem ochutnala různé druhy sýrů, paštiky a salámy. Měli jste někdy salám z kance, býka, osla nebo klokana? Já už ano! :) Jako sladkou tečku jsem si u stánku pekařství Paul dala vídeňský rohlík s čokoládou.
Vše bylo čerstvé, chutné a voňavé, Francouzi i čeští prodavači přátelští a usměvaví, sluníčko svítilo, hrála příjemná hudba a nechyběla ani sranda, to když zpěvačka ke konci jedné písně zapomněla text a ke konci jiné začala pobízet české turisty, aby si kupovali francouzské delikatesy. :)
Jinými slovy - velice příjemně strávené dopoledne. Pokud máte rádi francouzské speciality, nebo uvažujete o návštěve Francie, neváhejte a přijďte se na trh podívat - to vám rozhodně pomůže v rozhodování! :) (a dejte si šneky, jsou fakt skvělí!). Trh bude probíhat až do 15.7.

S ♥ Dinusska

Zpěvačka zapomněla slova :) 
Zpěvačka láká české návštěvníky na francouzské dobroty :) 

Francouzský trh na Kampě

Dala bych si je všechny...

šnečku, šnečku, vystrč růžky...

 

Mušle, perfektní!

Vídeňský rohlík s čokoládou

Je libo oslíka? Nebo kachýnku?

Paul

Ty placaté broskve mám ráda

Tradiční sortiment všech trhů, ale ty plněné fíky by mohly být dobré...

To byla určitě taky mňamka

Stánek s přírodními mýdly, kytičkami a levandulí... ach, ta vůně!

Řekněte sýýýýýýýrrr!