pondělí 24. prosince 2012
sobota 15. prosince 2012
Nürnberger Christkindlesmarkt aneb Vánoční Norimberk
V sobotu 08. 12. jsem byla s kamarádkou a jejím přítelem na vánočních trzích v Norimberku. Vánoční trhy zde mají dlouholetou tradici a jsou pokládány za nejkrásnější vánoční trhy v Německu. A ačkoliv nemám moc s čím srovnávat, myslím si to taky. Nádherná výzdoba, spousta stánků se zbožím všeho možného druhu, živá hudba... Každý si tu přijde na své. :) Hlad jsme zaháněli klobáskami a zimu svařáčkem, který byl opravdu vynikající! Ochutnala jsem svařák s malinovou příchutí a z višňového vína, a také jsem si dala punč z domácího vaječného likéru se šlehačkou, řeknu vám, byla to celkem pálka. :))
Měli jsme spoustu času, a tak jsme si řekli, že by byla škoda, kdybychom si neprohlédli město (ani bychom tak dlouho chodit po trzích nevydrželi). Mají tam krásný hrad, spoustu kostelů a jiných zajímavých míst.
Kdo ještě nikdy nebyl v Norimberku, vřele doporučuju se tam jet podívat, a nemusí to být zrovna v předvánočním čase. :)
S ♥ Dinusska
A teď malá ochutnávka fotografií, ostatní najdete zde.
Měli jsme spoustu času, a tak jsme si řekli, že by byla škoda, kdybychom si neprohlédli město (ani bychom tak dlouho chodit po trzích nevydrželi). Mají tam krásný hrad, spoustu kostelů a jiných zajímavých míst.
Kdo ještě nikdy nebyl v Norimberku, vřele doporučuju se tam jet podívat, a nemusí to být zrovna v předvánočním čase. :)
S ♥ Dinusska
A teď malá ochutnávka fotografií, ostatní najdete zde.
středa 12. prosince 2012
Pomalu pečené hovězí
Dneska jsem vyzkoušela nový recept. V ledničce jsem zrovna měla hovězí zadní, a jelikož se tato část skvěle hodí na pečení, rozhodla jsem se právě pro tuto úpravu. Celkem jednoduchý recept, všechny suroviny máte většinou běžně doma, a pokud ne, dají se sehnat ve všech supermarketech. Jediná náročnost spočívá v době přípravy, ale většinu tohoto času stráví maso v troubě aniž by od vás vyžadovalo nějakou větší pozornost. :) Maso je díky pomalému pečení krásně měkké a téměř se rozpadá, omáčku není potřeba ničím dohušťovat ani nijak dál upravovat. Určitě tento recept stojí za vyzkoušení! ;)
Budete potřebovat:
hovězí zadní 600 g
1 střední žlutá cibule
1 střední červená cibule
2-3 střední až menší mrve
1 konzerva krájených rajčat
3 stroužky česneku
1 vanička hovězího vývaru
červené víno (200-300 ml, nebo podle toho, kolik budete potřebovat na podlévání)
8 kuliček černého pepře
8 kuliček jalovce
trocha chilli
sůl
pepř
cukr
olivový olej
Příprava:
Maso nakrájejte na kostky o velikosti jako na guláš, do hrnce nalejte olivový olej a po částech na něm zprudka ze všech stran opečte maso, aby se zatáhlo (nedávejte tam hned všechno maso, jinak pustí šťávu a nebude se opékat, ale dusit), opečené kousky dávejte stranou na talíř. Mezitím nakrájejte nahrubo obě cibule, oškrábejte mrkev a také ji nakrájejte na tlustší kolečka. Když je maso opečené, vraťte ho všechno zpátky do hrnce, přidejte cibuli a chvíli spolu opékejte. Potom přidejte mrkev, nahrubo nasekaný česnek, kuličky pepře a plochou stranou nože rozmáčknuté jalovčinky (můžete je hodit i jen tak, ale když se rozmáčknou, uvolní víc chuti i vůně), vmíchejte vývar a rajčata. Podle chuti osolte (ale jemně, část tekutiny se odpaří, tak aby to nebylo přesolené), opepřete a poprašte chilli, podle toho, jak to chcete mít ostré. Pokud se vám to bude zdát kyselé, přidejte trochu cukru. Maso s omáčkou přendejte do zapékací mísy, dolijte víno tak, aby bylo maso ponořené, opatrně promíchejte a pečte v troubě vyhřáté na 150 °C (horkovzdušná) cca 2-3 hodiny. Maso v průběhu pečení občas promíchejte a podle potřeby dolejte víno. Jako příloha je dobrá rýže nebo bramborová kaše.
Dobrou chuť! :)
S ♥ Dinusska
Budete potřebovat:
hovězí zadní 600 g
1 střední žlutá cibule
1 střední červená cibule
2-3 střední až menší mrve
1 konzerva krájených rajčat
3 stroužky česneku
1 vanička hovězího vývaru
červené víno (200-300 ml, nebo podle toho, kolik budete potřebovat na podlévání)
8 kuliček černého pepře
8 kuliček jalovce
trocha chilli
sůl
pepř
cukr
olivový olej
Příprava:
Maso nakrájejte na kostky o velikosti jako na guláš, do hrnce nalejte olivový olej a po částech na něm zprudka ze všech stran opečte maso, aby se zatáhlo (nedávejte tam hned všechno maso, jinak pustí šťávu a nebude se opékat, ale dusit), opečené kousky dávejte stranou na talíř. Mezitím nakrájejte nahrubo obě cibule, oškrábejte mrkev a také ji nakrájejte na tlustší kolečka. Když je maso opečené, vraťte ho všechno zpátky do hrnce, přidejte cibuli a chvíli spolu opékejte. Potom přidejte mrkev, nahrubo nasekaný česnek, kuličky pepře a plochou stranou nože rozmáčknuté jalovčinky (můžete je hodit i jen tak, ale když se rozmáčknou, uvolní víc chuti i vůně), vmíchejte vývar a rajčata. Podle chuti osolte (ale jemně, část tekutiny se odpaří, tak aby to nebylo přesolené), opepřete a poprašte chilli, podle toho, jak to chcete mít ostré. Pokud se vám to bude zdát kyselé, přidejte trochu cukru. Maso s omáčkou přendejte do zapékací mísy, dolijte víno tak, aby bylo maso ponořené, opatrně promíchejte a pečte v troubě vyhřáté na 150 °C (horkovzdušná) cca 2-3 hodiny. Maso v průběhu pečení občas promíchejte a podle potřeby dolejte víno. Jako příloha je dobrá rýže nebo bramborová kaše.
Dobrou chuť! :)
S ♥ Dinusska
úterý 11. prosince 2012
Polévka z podzimního slunce aneb hřejivá dýňová polévka
Tak už tu máme prosinec, venku sněží, je zima a sluníčko schované někde nad mraky. Celkem žádný důvod k radosti, řekla bych. Nicméně, mám jeden recept, který vás zahřeje nejen v bříšku, ale i na duši! :)
Podzim s jeho nádhernými barvami je nenávratně pryč, ale cosi nám tu ještě po něm zbylo - dýně! Pokud jste si neudělali zásoby v mrazáku nebo ve spíži, stále ještě je můžete najít v obchodech, pospěšte si ale, brzo už asi nebudou! Já mám dýně plný mrazák a ještě jsem si dnes pro jistotu jednu koupila, a tak si můžu pískat. :)
Když je venku zima, nejlépe vás zahřeje dobrá, sytá polévka. A když ta polévka má barvu sluníčka, tak hned máte náladu o několik stupňů lepší.
Co budete potřebovat:
500 g dýně Hokkaidó
1 střední cibule
cca 1centimetrový kousek zázvoru
3 stroužky česneku
0,5 l zeleninového vývaru
200 ml smetana na vaření
smetana na šlehání
máslo
olivový olej
slanina
dýňová semínka pražená
čerstvě umletý černý pepř
čerstvě umleté chilli
muškátový oříšek mletý
bobkový list
šťáva z čtvrtky citrónu
sůl
Příprava:
Základ je samozřejmě dýně. Pokud ji máte čerstvou, tak ji zbavte semínek, oloupejte (vím, že Hokkaidó se při tepelné úpravě loupat nemusí, jelikož její slupka změkne, a spousta lidí vaří polévku z neoloupané dýně, já to ale příliš nedoporučuji, jelikož člověk nikdy neví, jak moc ta slupka změkne. A lovit pak v polévce tvrdé kousky, to mi zas tak úžasné nepřipadá) a nakrájejte na kousky. Ne úplně malé, ale ani moc velké. Prostě střední, aby se dobře míchaly v hrnci. Pokud máte dýni zmraženou, již oloupanou a pokrájenou, nechte ji rozmrazit.
Na plech dejte papír na pečení a na něj rozložte kousky dýně, které poklaďte kousky másla, nebo pokapejte olivovým olejem. Troubu předehřejte na 160°C a pečte dýni přibližně 45 minut, až bude mít krásně zlatavou barvu. Tento krom můžete samozřejmě vypustit (zde doporučuji dýni alespoň osmahnout předtím, než ji zalejete vývarem), ale pečením se cukry obsažené v dýni zkaramelizují a polévka tak získá mnohem výraznější chuť. Teď máte chvilku čas, než bude dýně upečená, a můžete si připravit potřebné suroviny.
Cibuli, zázvor a česnek oloupejte a nakrájejte (klidně i nahrubo, polévka se bude mixovat, takže je to celkem jedno). Asi tak 10-15 minut před koncem pečení v hrnci rozehřejte lžíci másla a 1-2 lžíce olivového oleje a osmahněte cibuli, zázvor i česnek (česnek přidejte raději až po chvíli, aby se nepřipálil).
Dýni vyndejte z trouby a vsypte kousky do hrnce, promíchejte a chvíli restujte. Pak zalijte vývarem, promíchejte, osolte, opepřete čerstvě umletým pepřem, přidejte muškátový oříšek, citronovou šťávu (nedávejte tam hned celou šťávu, vždycky tam nalejte trochu a pak ochutnejte, polévka nesmí být kyselá!), bobkový list a čerstvě umleté chilli (nepřežeňte to, stačí, když polévka bude jen trošičku pikantní). Nechte tak 10-15 minut povařit, víc není třeba, jelikož dýně je už měkká.
Slaninu nakrájejte na proužky a nasucho opečte na pánvi dokřupava. Ze smetany na šlehání ušlehejte tuhou šlehačku a uchovejte v chladu.
Když bude polévka hotová, vyndejte z ní bobkový list a dohladka ji rozmixujte. Vmíchejte smetanu na vaření, dochuťte podle potřeby solí a pepřem a nechte trochu prohřát, ale už nevařte.
Do talíře nalejte polévku, na hladinu položte kopeček šlehačky, který posypte trochou čerstvě umletého chilli, a přes něj poskládejte proužky slaniny. Polévku posypte praženými dýňovými semínky a pokapejte olivovým olejem (pokud byste náhodou měli dýňový, tak tím líp). Nebo ji můžete také ozdobit čerstvě opečenými krutony.
Můžete podávat!
Dobrou chuť! :)
P.S.: Než jsem všechno naaranžovala tak, jak má být, tak se mi šlehačka poněkud roztekla... Tak snad příště už to bude lepší. :)
P.P.S.: Tak druhý pokus proběhl úspěšněji. Šlehačka totiž byla přes noc na balkóně, a tak poněkud zmrzla. :) A ještě jedna obměna - polévku jsem posypala výše zmíněnými krutonky.
S ♥ Dinusska
Podzim s jeho nádhernými barvami je nenávratně pryč, ale cosi nám tu ještě po něm zbylo - dýně! Pokud jste si neudělali zásoby v mrazáku nebo ve spíži, stále ještě je můžete najít v obchodech, pospěšte si ale, brzo už asi nebudou! Já mám dýně plný mrazák a ještě jsem si dnes pro jistotu jednu koupila, a tak si můžu pískat. :)
Když je venku zima, nejlépe vás zahřeje dobrá, sytá polévka. A když ta polévka má barvu sluníčka, tak hned máte náladu o několik stupňů lepší.
Co budete potřebovat:
500 g dýně Hokkaidó
1 střední cibule
cca 1centimetrový kousek zázvoru
3 stroužky česneku
0,5 l zeleninového vývaru
200 ml smetana na vaření
smetana na šlehání
máslo
olivový olej
slanina
dýňová semínka pražená
čerstvě umletý černý pepř
čerstvě umleté chilli
muškátový oříšek mletý
bobkový list
šťáva z čtvrtky citrónu
sůl
Příprava:
Základ je samozřejmě dýně. Pokud ji máte čerstvou, tak ji zbavte semínek, oloupejte (vím, že Hokkaidó se při tepelné úpravě loupat nemusí, jelikož její slupka změkne, a spousta lidí vaří polévku z neoloupané dýně, já to ale příliš nedoporučuji, jelikož člověk nikdy neví, jak moc ta slupka změkne. A lovit pak v polévce tvrdé kousky, to mi zas tak úžasné nepřipadá) a nakrájejte na kousky. Ne úplně malé, ale ani moc velké. Prostě střední, aby se dobře míchaly v hrnci. Pokud máte dýni zmraženou, již oloupanou a pokrájenou, nechte ji rozmrazit.
Na plech dejte papír na pečení a na něj rozložte kousky dýně, které poklaďte kousky másla, nebo pokapejte olivovým olejem. Troubu předehřejte na 160°C a pečte dýni přibližně 45 minut, až bude mít krásně zlatavou barvu. Tento krom můžete samozřejmě vypustit (zde doporučuji dýni alespoň osmahnout předtím, než ji zalejete vývarem), ale pečením se cukry obsažené v dýni zkaramelizují a polévka tak získá mnohem výraznější chuť. Teď máte chvilku čas, než bude dýně upečená, a můžete si připravit potřebné suroviny.
Cibuli, zázvor a česnek oloupejte a nakrájejte (klidně i nahrubo, polévka se bude mixovat, takže je to celkem jedno). Asi tak 10-15 minut před koncem pečení v hrnci rozehřejte lžíci másla a 1-2 lžíce olivového oleje a osmahněte cibuli, zázvor i česnek (česnek přidejte raději až po chvíli, aby se nepřipálil).
Dýni vyndejte z trouby a vsypte kousky do hrnce, promíchejte a chvíli restujte. Pak zalijte vývarem, promíchejte, osolte, opepřete čerstvě umletým pepřem, přidejte muškátový oříšek, citronovou šťávu (nedávejte tam hned celou šťávu, vždycky tam nalejte trochu a pak ochutnejte, polévka nesmí být kyselá!), bobkový list a čerstvě umleté chilli (nepřežeňte to, stačí, když polévka bude jen trošičku pikantní). Nechte tak 10-15 minut povařit, víc není třeba, jelikož dýně je už měkká.
Slaninu nakrájejte na proužky a nasucho opečte na pánvi dokřupava. Ze smetany na šlehání ušlehejte tuhou šlehačku a uchovejte v chladu.
Když bude polévka hotová, vyndejte z ní bobkový list a dohladka ji rozmixujte. Vmíchejte smetanu na vaření, dochuťte podle potřeby solí a pepřem a nechte trochu prohřát, ale už nevařte.
Do talíře nalejte polévku, na hladinu položte kopeček šlehačky, který posypte trochou čerstvě umletého chilli, a přes něj poskládejte proužky slaniny. Polévku posypte praženými dýňovými semínky a pokapejte olivovým olejem (pokud byste náhodou měli dýňový, tak tím líp). Nebo ji můžete také ozdobit čerstvě opečenými krutony.
Můžete podávat!
Dobrou chuť! :)
P.S.: Než jsem všechno naaranžovala tak, jak má být, tak se mi šlehačka poněkud roztekla... Tak snad příště už to bude lepší. :)
P.P.S.: Tak druhý pokus proběhl úspěšněji. Šlehačka totiž byla přes noc na balkóně, a tak poněkud zmrzla. :) A ještě jedna obměna - polévku jsem posypala výše zmíněnými krutonky.
S ♥ Dinusska
pondělí 26. listopadu 2012
Operace Kačer Donald
Máte rádi kachnu? Tak tu pro vás mám jeden recept na výbornou pečenou kachnu! Zatím je to u mě favorit, co se pečených kachen týče. ;)
Při přípravě této kachny jsou nejdůležitější dvě ingredience - kachna a trpělivost. Ten zbytek je sice neméně důležitý, ale v případě potřeby ho můžete téměř libovolně měnit. Zde vám nabízím svůj recept pečené kachny na víně a pomerančích.
Budete potřebovat:
kachnu o váze cca 2 kg (já jsem koupila malou mladou kachnu, jelikož mám maličkou troubu)
2 litry červeného vína (případně tolik, aby byla kachna při marinování celá ponořená; nemusíte kupovat nějaké drahé víno, k nakládání stačí i to nejlevnější)
1 kg pomerančů
2-3 střední cibule
čerstvý tymián 8-10 větviček
celý černý pepř (nepočítala jsem, kolik jsem ho tam nasypala, ale nešetřila jsem :))
celé jalovčinky (stejné jako s pepřem :))
4 bobkové listy
sůl
pepř
med
2-3 jablka
Příprava marinády:
Kachnu očistěte od zbytků peří (příště snad k tomuto účelu použiju depilační vosk, je to hrozná piplačka), odkrojte přebytečný tuk z oblasti biskupa, odřízněte kůži v místech, kde byl krk a kachnu opláchněte zvenku i zevnitř. Pokud ji budete péct i s biskupem, radím vám, abyste odstranili mazové žlázy, které se nacházejí po stranách. Lehce je nahmatáte, jsou to takové dva malé váčky. Nebo můžete biskupa odříznout a buď ho vyhodit, nebo použít na vývar (v tom případě žlázy odstraňte taky). Cibuli očistěte a nakrájejte na půlkolečka. Na dno velkého hrnce (nebo čistého lavoru či kýble - zkrátka, kam se vám ta kachna vejde) položte několik větviček tymiánu, dva bobkové listy, několik kuliček jalovce a pepře a část cibule. Položte na to kachnu. Jeden velký pomeranč (nebo dva menší) omyjte, nakrájejte na osminky a vymačkejte šťávu na kachnu. Pak ji poklaďte zbývajícími bobkovými listy, tymiánem, kuličkami pepře i jalovce a zbytkem cibule (nezapomeňte dát něco i dovnitř). Vymačkané pomerančové slupky nevyhazujte, obložte jimi kachnu ze všech stran, i zevnitř, dužinou směrem k masu. V ten večer, co jsem nakládala kachnu, jsem při přípravě večeře použila téměř všechnu šťávu z poloviny citronu, a tak jsem tu půlku rozkrojila na čtvrtiny a zbytek šťávy vymačkala do marinády a slupky tam přidala taky. Pak kachnu zalijte vínem, dokud není jen tak tak ponořená. Navrch položte nějaký talíř, který se akorát vejde do hrnce, jako zátěž, hrnec přikryjte poklicí a dejte do chladu. Jelikož se mi to nevešlo do lednice, šoupla jsem to na balkon (nesmí tam ale být víc, než 8-9 stupňů!). A teď na kachnu na nějakou dobu zapomeňte. Já jsem ji naložila ve středu v devět večer s tím, že ji upeču v pátek. V pátek se nám ale změnily plány a já jsem ji pekla až v sobotu odpoledne. Kachně nic nebylo, naopak bych řekla, že díky tak dlouhému pobytu ve vinné lázni s kořením získala krásnou vůni i chuť.
V pátek k večeru jsem se na ni šla podívat a když už jsem tam byla, tak jsem ji v marinádě pro jistotu obrátila.
"Den D" respektive "Den K"
Konečně nastal den, kdy si budete moci pochutnat na výborné kachní pečínce! :) Těšíte se, co? :)
Hodinu a půl až hodinu před pečením nechte kachnu odpočinout při pokojové teplotě. Přendejte ji z marinády na talíř. Marinádu můžete buď vylít celou, nebo si trochu ponechat na omáčku. Cibuli s kořením sceďte přes cedník, budete to ještě potřebovat, pomerančové a citronové slupky vyhoďte. Omyjte a stejně jako předtím pokrájejte několik pomerančů. Když se vám uvolnil hrnec, opět na dno vložte část cibule s kořením, polijte šťávou z části pokrájených pomerančů, stejně jako předtím rozložte vymačkané slupky a navrch položte kachnu. Poklaďte ji zbytkem cibule s kořením, polijte pomerančovou šťávou a poklaďte slupkami. To vše i zevnitř. A nechte ji tak právě na tu hodinku-hodinku a půl.
Před samotným pečením kachnu očistěte od cibule i koření a důkladně ji osolte a opepřete ze všech stran i zevnitř. Dovnitř můžete dát buď pokrájená a jádřinců zbavená jablka, nebo důkladně omytý a spirálovitě nakrojený pomeranč, nebo ji péct jen tak. Mně to chutná s těmi jablky.
Kachnu uložte do suchého pekáčku (já nemám žádný hlubší pekáček, tak jsem ji dala do skleněné zapékací misky), do zbývajícího místa můžete ještě dát nakrájený pomeranč a/nebo jablko, pokapejte trochou pomerančové šťávy a přikryjte poklicí, jiným pekáčkem, nebo jako já alobalem. Troubu nastavte na 100°C a budíka o 4 hodiny.
Cibuli můžete vyhodit, nebo ji můžete orestovat a podávat k pečené kachně. Ať se rozhodnete jakkoli, šťávu z druhé marinády si rozhodně ponechte a pokud jste si nechali něco i z té první, smíchejte to spolu a dejte stranou.
Asi tak za dvě hodiny pečení jsem viděla skrz skleněnou stěnu misky, že se plní výpekem a omastkem. Vyndala jsem proto kachnu z trouby a všechnu tekutinu slila do rendlíku. Kachnu jsem ještě jednou pokapala trochou pomerančové šťávy, znovu důkladně přikryla alobalem a vrátila zpátky do trouby. Zvýšila jsem však teplotu na 120°C.
Abych neztrácela čas, oddělila jsem vypečený tuk od šťávy, která bude základem omáčky.
Za další dvě a kousek hodiny jsem kachnu opět vyndala z trouby, opět slila vypečenou šťávu (tuku teď bylo minimálně), v hrníčku smíchala dvě lžičky medu s trochou výpeku a touto směsí jsem pomazala celou kachnu. V troubě jsem zvýšila teplotu na 200°C a kachnu dopékala asi 15 minut, aby získala pěknou kůrčičku.
Mezitím jsem v rendlíku smíchala vypečenou šťávu se šťávou z obou marinád a zbytkem medu s výpekem a nechala jsem to vařit, aby se omáčka trochu zredukovala a zhoustla. K většímu zahuštění jsem ještě přidala trochu mouky. V případě potřeby můžete omáčku dosolit nebo dopepřit. Já jsem na to v tom spěchu zapomněla, ale jak se ukázalo, nebylo to ani potřeba.
Kachnu vyndejte z trouby a před krájením ji nechte několik minut odpočinout. Pak ji naporcujte a můžete podávat! Jako přílohu jsem udělala vařené brambory opečené na kachním tuku, restovanou cibulku a k podávání omáčku.
Kachna se povedla, byla velmi měkká, při porcování nebyl nůž téměř potřeba. Přátelům, kteří k nám přišli na návštěvu, moc chutnala. :) Jedinou vado na kráse byla kůrčička, která se při pečení bohužel trochu přilepila k alobalu a když jsem ho sundavala, odtrhla se s ním. A příště ještě zkusím použít bílé víno, aby měla kachnička zlatou barvičku. :)
Doufám, že jsem vás svým receptem zaujala. Není to sice žádná rychlovka, spíš tak trochu běh na dlouhou trať, ale věřte mi - stojí to za to! :)
Pokud recept zkusíte, přeji vám dobrou chuť! :)
S ♥ Dinusska
Při přípravě této kachny jsou nejdůležitější dvě ingredience - kachna a trpělivost. Ten zbytek je sice neméně důležitý, ale v případě potřeby ho můžete téměř libovolně měnit. Zde vám nabízím svůj recept pečené kachny na víně a pomerančích.
Budete potřebovat:
kachnu o váze cca 2 kg (já jsem koupila malou mladou kachnu, jelikož mám maličkou troubu)
2 litry červeného vína (případně tolik, aby byla kachna při marinování celá ponořená; nemusíte kupovat nějaké drahé víno, k nakládání stačí i to nejlevnější)
1 kg pomerančů
2-3 střední cibule
čerstvý tymián 8-10 větviček
celý černý pepř (nepočítala jsem, kolik jsem ho tam nasypala, ale nešetřila jsem :))
celé jalovčinky (stejné jako s pepřem :))
4 bobkové listy
sůl
pepř
med
2-3 jablka
Příprava marinády:
Kachnu očistěte od zbytků peří (příště snad k tomuto účelu použiju depilační vosk, je to hrozná piplačka), odkrojte přebytečný tuk z oblasti biskupa, odřízněte kůži v místech, kde byl krk a kachnu opláchněte zvenku i zevnitř. Pokud ji budete péct i s biskupem, radím vám, abyste odstranili mazové žlázy, které se nacházejí po stranách. Lehce je nahmatáte, jsou to takové dva malé váčky. Nebo můžete biskupa odříznout a buď ho vyhodit, nebo použít na vývar (v tom případě žlázy odstraňte taky). Cibuli očistěte a nakrájejte na půlkolečka. Na dno velkého hrnce (nebo čistého lavoru či kýble - zkrátka, kam se vám ta kachna vejde) položte několik větviček tymiánu, dva bobkové listy, několik kuliček jalovce a pepře a část cibule. Položte na to kachnu. Jeden velký pomeranč (nebo dva menší) omyjte, nakrájejte na osminky a vymačkejte šťávu na kachnu. Pak ji poklaďte zbývajícími bobkovými listy, tymiánem, kuličkami pepře i jalovce a zbytkem cibule (nezapomeňte dát něco i dovnitř). Vymačkané pomerančové slupky nevyhazujte, obložte jimi kachnu ze všech stran, i zevnitř, dužinou směrem k masu. V ten večer, co jsem nakládala kachnu, jsem při přípravě večeře použila téměř všechnu šťávu z poloviny citronu, a tak jsem tu půlku rozkrojila na čtvrtiny a zbytek šťávy vymačkala do marinády a slupky tam přidala taky. Pak kachnu zalijte vínem, dokud není jen tak tak ponořená. Navrch položte nějaký talíř, který se akorát vejde do hrnce, jako zátěž, hrnec přikryjte poklicí a dejte do chladu. Jelikož se mi to nevešlo do lednice, šoupla jsem to na balkon (nesmí tam ale být víc, než 8-9 stupňů!). A teď na kachnu na nějakou dobu zapomeňte. Já jsem ji naložila ve středu v devět večer s tím, že ji upeču v pátek. V pátek se nám ale změnily plány a já jsem ji pekla až v sobotu odpoledne. Kachně nic nebylo, naopak bych řekla, že díky tak dlouhému pobytu ve vinné lázni s kořením získala krásnou vůni i chuť.
V pátek k večeru jsem se na ni šla podívat a když už jsem tam byla, tak jsem ji v marinádě pro jistotu obrátila.
"Den D" respektive "Den K"
Konečně nastal den, kdy si budete moci pochutnat na výborné kachní pečínce! :) Těšíte se, co? :)
Hodinu a půl až hodinu před pečením nechte kachnu odpočinout při pokojové teplotě. Přendejte ji z marinády na talíř. Marinádu můžete buď vylít celou, nebo si trochu ponechat na omáčku. Cibuli s kořením sceďte přes cedník, budete to ještě potřebovat, pomerančové a citronové slupky vyhoďte. Omyjte a stejně jako předtím pokrájejte několik pomerančů. Když se vám uvolnil hrnec, opět na dno vložte část cibule s kořením, polijte šťávou z části pokrájených pomerančů, stejně jako předtím rozložte vymačkané slupky a navrch položte kachnu. Poklaďte ji zbytkem cibule s kořením, polijte pomerančovou šťávou a poklaďte slupkami. To vše i zevnitř. A nechte ji tak právě na tu hodinku-hodinku a půl.
Před samotným pečením kachnu očistěte od cibule i koření a důkladně ji osolte a opepřete ze všech stran i zevnitř. Dovnitř můžete dát buď pokrájená a jádřinců zbavená jablka, nebo důkladně omytý a spirálovitě nakrojený pomeranč, nebo ji péct jen tak. Mně to chutná s těmi jablky.
Kachnu uložte do suchého pekáčku (já nemám žádný hlubší pekáček, tak jsem ji dala do skleněné zapékací misky), do zbývajícího místa můžete ještě dát nakrájený pomeranč a/nebo jablko, pokapejte trochou pomerančové šťávy a přikryjte poklicí, jiným pekáčkem, nebo jako já alobalem. Troubu nastavte na 100°C a budíka o 4 hodiny.
Cibuli můžete vyhodit, nebo ji můžete orestovat a podávat k pečené kachně. Ať se rozhodnete jakkoli, šťávu z druhé marinády si rozhodně ponechte a pokud jste si nechali něco i z té první, smíchejte to spolu a dejte stranou.
Asi tak za dvě hodiny pečení jsem viděla skrz skleněnou stěnu misky, že se plní výpekem a omastkem. Vyndala jsem proto kachnu z trouby a všechnu tekutinu slila do rendlíku. Kachnu jsem ještě jednou pokapala trochou pomerančové šťávy, znovu důkladně přikryla alobalem a vrátila zpátky do trouby. Zvýšila jsem však teplotu na 120°C.
Abych neztrácela čas, oddělila jsem vypečený tuk od šťávy, která bude základem omáčky.
Za další dvě a kousek hodiny jsem kachnu opět vyndala z trouby, opět slila vypečenou šťávu (tuku teď bylo minimálně), v hrníčku smíchala dvě lžičky medu s trochou výpeku a touto směsí jsem pomazala celou kachnu. V troubě jsem zvýšila teplotu na 200°C a kachnu dopékala asi 15 minut, aby získala pěknou kůrčičku.
Mezitím jsem v rendlíku smíchala vypečenou šťávu se šťávou z obou marinád a zbytkem medu s výpekem a nechala jsem to vařit, aby se omáčka trochu zredukovala a zhoustla. K většímu zahuštění jsem ještě přidala trochu mouky. V případě potřeby můžete omáčku dosolit nebo dopepřit. Já jsem na to v tom spěchu zapomněla, ale jak se ukázalo, nebylo to ani potřeba.
Kachnu vyndejte z trouby a před krájením ji nechte několik minut odpočinout. Pak ji naporcujte a můžete podávat! Jako přílohu jsem udělala vařené brambory opečené na kachním tuku, restovanou cibulku a k podávání omáčku.
Kachna se povedla, byla velmi měkká, při porcování nebyl nůž téměř potřeba. Přátelům, kteří k nám přišli na návštěvu, moc chutnala. :) Jedinou vado na kráse byla kůrčička, která se při pečení bohužel trochu přilepila k alobalu a když jsem ho sundavala, odtrhla se s ním. A příště ještě zkusím použít bílé víno, aby měla kachnička zlatou barvičku. :)
Doufám, že jsem vás svým receptem zaujala. Není to sice žádná rychlovka, spíš tak trochu běh na dlouhou trať, ale věřte mi - stojí to za to! :)
Pokud recept zkusíte, přeji vám dobrou chuť! :)
S ♥ Dinusska
čtvrtek 22. listopadu 2012
Medvědí pozdravy
Všimla jsem si, že se téměř všechny mé příspěvky týkají buď jídla, cestování nebo nějakých akcí, ačkoliv jsem na začátku psala, že tento blog bude o všem, co ráda dělám. Tak abyste viděli, že po celé dny jen nevařím, necestuji a nechodím na výstavy, přidávám sem tento článek. :)
Kromě všeho výše uvedeného, také ráda tvořím. Nemám nějaké speciální zaměření, dělám vždy to, na co mám zrovna chuť, případně, pokud někde najdu nějaký pěkný nápad. A když už se začnu něčím zabývat, neznamená to (bohužel) nutně, že u toho zůstanu delší dobu, nebo že to dokonce dokončím. To sice není moc pěkná vlastnost, ale co už nadělám. :) Minimálně se snažím vše dovést ke zdárnému konci... dříve nebo později. Příklad za všechny - jeden obrázek, o velikosti cca A4, jsem začala vyšívat, když mi bylo tak devět-deset let. Dodnes ještě není hotový. :)) Ale vždycky za čas se k němu vrátím a kousek udělám. Předpokládám, že do důchodu už by mohl být hotový (pokud se ovšem nerozpadne stářím...) :)). Nicméně, chápejte, byl to extrémní příklad. ;)
Kromě vyšívání mě baví i háčkování. Ale žádné háčkované svetry tu nehledejte, je to na mě (respektive na moji trpělivost) příliš náročné a než bych doháčkovala druhou polovinu, tu první by sežrali moli. Co mě ale baví, je háčkování zvířátek. To množné číslo je sice trochu přehnané, zkoušela jsem zatím jenom medvědy, ale pevně věřím, že ta ostatní zvířátka zvládnu taky, pokud budu mít pěkné schéma. A takových pěkných schémat se v téměř nekonečném prostoru internetu válí spousta. Je jen potřeba hledat. :) Já jsem hledala a našla schéma právě na výrobu háčkovaných medvídků. Není to nic složitého, samé základní prvky a pokud jste šikovní a máte čas, tak si takového medvídka uháčkujete za několik hodin. Pokud chcete dát někomu dárek, který jste sami vyrobili, tak je takový háčkovaný méďa moc pěkný nápad. A hlavně jeho výroba moc nestojí. Celková cena závisí převážně na ceně příze. Pak budete potřebovat malé kulaté korálky jako oči a nějakou náplň. A samozřejmě háček. ;) Já jako vycpávací materiál používám náplně polštářů z umělých vláken. Dá se to koupit například v prodejnách IKEA či jiných podobných obchodech s nábytkem a vším možným, nebo možná i v některých galanteriích... Vata se zde příliš nehodí, protože když ji tam dáte málo, tak se snadno zdeformuje, ale když ji tam dáte moc, bude výrobek tvrdý jako kámen... Proto raději volte umělé vlákno. A to je v podstatě vše, co k výrobě potřebujete! :) Ani nemusíte umět háčkovat, základní vzory najdete snadno na internetu a po pěti minutách cvičení můžete začít!
P.S.: Vzhledem k tomu, že už nevím, kde jsem to schéma vyhrabala, nemám ho v elektronické podobě a je v ruštině, tak ho sem zatím dávat nebudu. Pokud byste někdo o něj měl zájem, tak mi napište do komentářů a já vám ho přeložím (pokud neumíte rusky) a pošlu.
Doufám, že se mi sem podaří vložit aspoň jednu fotku...
S ♥ Dinusska
Kromě všeho výše uvedeného, také ráda tvořím. Nemám nějaké speciální zaměření, dělám vždy to, na co mám zrovna chuť, případně, pokud někde najdu nějaký pěkný nápad. A když už se začnu něčím zabývat, neznamená to (bohužel) nutně, že u toho zůstanu delší dobu, nebo že to dokonce dokončím. To sice není moc pěkná vlastnost, ale co už nadělám. :) Minimálně se snažím vše dovést ke zdárnému konci... dříve nebo později. Příklad za všechny - jeden obrázek, o velikosti cca A4, jsem začala vyšívat, když mi bylo tak devět-deset let. Dodnes ještě není hotový. :)) Ale vždycky za čas se k němu vrátím a kousek udělám. Předpokládám, že do důchodu už by mohl být hotový (pokud se ovšem nerozpadne stářím...) :)). Nicméně, chápejte, byl to extrémní příklad. ;)
Kromě vyšívání mě baví i háčkování. Ale žádné háčkované svetry tu nehledejte, je to na mě (respektive na moji trpělivost) příliš náročné a než bych doháčkovala druhou polovinu, tu první by sežrali moli. Co mě ale baví, je háčkování zvířátek. To množné číslo je sice trochu přehnané, zkoušela jsem zatím jenom medvědy, ale pevně věřím, že ta ostatní zvířátka zvládnu taky, pokud budu mít pěkné schéma. A takových pěkných schémat se v téměř nekonečném prostoru internetu válí spousta. Je jen potřeba hledat. :) Já jsem hledala a našla schéma právě na výrobu háčkovaných medvídků. Není to nic složitého, samé základní prvky a pokud jste šikovní a máte čas, tak si takového medvídka uháčkujete za několik hodin. Pokud chcete dát někomu dárek, který jste sami vyrobili, tak je takový háčkovaný méďa moc pěkný nápad. A hlavně jeho výroba moc nestojí. Celková cena závisí převážně na ceně příze. Pak budete potřebovat malé kulaté korálky jako oči a nějakou náplň. A samozřejmě háček. ;) Já jako vycpávací materiál používám náplně polštářů z umělých vláken. Dá se to koupit například v prodejnách IKEA či jiných podobných obchodech s nábytkem a vším možným, nebo možná i v některých galanteriích... Vata se zde příliš nehodí, protože když ji tam dáte málo, tak se snadno zdeformuje, ale když ji tam dáte moc, bude výrobek tvrdý jako kámen... Proto raději volte umělé vlákno. A to je v podstatě vše, co k výrobě potřebujete! :) Ani nemusíte umět háčkovat, základní vzory najdete snadno na internetu a po pěti minutách cvičení můžete začít!
P.S.: Vzhledem k tomu, že už nevím, kde jsem to schéma vyhrabala, nemám ho v elektronické podobě a je v ruštině, tak ho sem zatím dávat nebudu. Pokud byste někdo o něj měl zájem, tak mi napište do komentářů a já vám ho přeložím (pokud neumíte rusky) a pošlu.
Doufám, že se mi sem podaří vložit aspoň jednu fotku...
S ♥ Dinusska
středa 21. listopadu 2012
Vyčerpané úložiště pro fotky
Tak jsem dneska zjistila, že už sem nemůžu nahrávat žádné fotky, jelikož jsem vyčerpala 100% místa svého úložiště... Proto jsem se to rozhodla vyřešit následujícím způsobem: Založím si účet na www.rajce.idnes.cz a budu tam dávat všechny fotky k příspěvkům. Sem na blog budu vkládat jen několik nejzajímavějších fotografií. U každého příspěvku pak bude odkaz, kde najdete zbytek. :) Bude to trochu komplikovanější, ale aspoň se s vámi budu moci podělit o všechny pěkné fotografie. :)
S ♥ Dinusska
S ♥ Dinusska
Slavnostní večeře :)
Včera jsme s přítelem slavili výročí - jsme spolu už 7 let! Celkem doba, co? :)) A taková událost se přece nemůže obejít bez romantické večeře! Rozhodla jsem se, že uvařím něco sama a strávíme pěkný večer doma, znáte to - svíčky, příjemná hudba, sekt, a podobně ;). Byla ale potřeba vymyslet takové menu, aby:
1. abych nestrávila celý den u plotny (mám ještě jiné věci na práci a nechci být večer ztahaná :))
2. abychom po večeři hned neodpadli a měli sílu dát si dezert
3. abychom neodpadli po dezertu, hlavním smyslem této večeře není nacpat se k prasknutí, ale strávit spolu krásný večer
A tak jsem přemýšlela, co uvařit, aby to splňovalo všechna kritéria. Jídlo musí být lehké, ale zároveň po něm nesmíme cítit hlad (přece jenom vařím pro muže, který příjde domů po celodenní práci a sotva mu bude k večeři stačit zeleninový salátek). Italská kuchyně se mi v tomto ohledu zdá být výborná. Špagety s mořskými plody - rychlé na přípravu, lehké ale zároveň zasytí, výborně chutnají a navíc se skvěle hodí pro takovou příležitost. :) Hlavní chod bychom měli, ale co dezert? Nenapadá mě nic ideálnějšího, než je mousse au chocolat, čokoládová pěna. Božská kombinace smetany a hořké čokolády, které se spojí do pěny lehké a nadýchané jako obláček a rozplývající se na jazyku! Nemusím snad dodávat, že je to můj nejoblíbenější dezert. :)) Podle tohoto receptu ho připravuji už skoro deset let, rodině moc chutná a dokonce mi jeden skvělý člověk, Belgičan (!), který už bohužel není mezi námi, řekl, že ho dělám lépe než jeho maminka. Což osobně považuji za nejvyšší pochvalu.
Vypadá to, že je menu vymyšlené! :)
Tak a teď hurá na vaření! :)
Jelikož čokoládový mousse potřebuje nějaký čas na to, aby ztuhl, dělám ho nejdřív.
Budete potřebovat:
100 g hořké čokolády (vznikne z toho jemná čokoládová pěna, pro intenzivnější čokoládovou chuť můžete přidat více čokolády)
3 lžíce vody
250 ml smetany na šlehání (vybírejte tu s co největším obsahem tuku)
3 vejce (velikost M-L)
Příprava:
Nějakou dobu před začátkem vaření vyndejte vejce z ledničky, musí mít pokojovou teplotu. V rendlíku smíchejte 3 lžíce vody s čokoládou rozlámanou na kousky. Voda je potřeba, aby se čokoláda nepřípalovala a netvořila hrudky. Čokoládu rozpusťte buď ve vodní lázni, nebo postavte rendlík přímo na sporák na ten nejslabší oheň a neustále míchejte, dokud se čokoláda zcela nerozpustí a nesmíchá s vodou. Odstavte rendlík a nechte čokoládu trochu vychladnout. Mezitím vejce rozdělte na žloutky a bílky. Když čokoláda už není horká, rychle do ní vmíchejte všechny žloutky. Do hluboké mísy vlijte studenou (!) smetanu na šlehání a vyšlehejte z ní velmi hustou šlehačku, do které vmíchejte čokoládovou směs. Přikryjte a dejte do chladu. Do bílků přidejte špetku soli (aby se lépe šlehaly) a vyšlehejte do tuhé pěny. Tu pak opatrně (!!!), pomalými míchavými pohyby zdola-nahoru, vmíchejte do čokoládové šlehačky. Směs rozdělte do skleniček a dejte na několik hodin chladit. Můžete pak ozdobit šlehačkou a čokoládovými hoblinkami, nebo drobným ovocem a podávat. :)
Nepřidávám sem už žádný cukr, zdá se mi to sladké akorát. Ale kdo by potřeboval přisladit, může použít moučkový cukr, který vmíchejte do šlehačky s čokoládou před přidáním bílků, nebo při šlehání smetany.
Dezert máme hotový a když se přiblíží čas večeře, můžeme začít s přípravou hlavního chodu.
Budete potřebovat:
mořské plody cca 350 g (nebo i víc)
3 střední rajčata
olivy (zelené nebo černé, bez pecek) cca 10 kuliček
česnek 4 stroužky
olivový olej
špagety cca 300 g
citron
sůl, barevný pepř, chilli, čerstvá petrželka (nemusí být)
Příprava:
Mořské plody, pokud je máte zmražené, vysypte do mísy, a nechte je, aby se rozmrazily. Mezitím, abyste neztráceli čas, můžete připravit rajčata a olivy. Rajčata zbavte semínek a pokrájejte na menší kostičky. Olivy nakrájejte na tenká kolečka. Až budou mořské plody rozmrazené, slijte vodu, pokapejte šťávou z poloviny citronu, osolte a opepřete. Dejte vařit vodu na těstoviny. Na pánvi rozpalte olivový olej a vhoďte do něj dva oloupané a podélně přepůlené stroužky česneku a nechte olej, aby se krásně provoněl česnekem. Pozor, aby se česnek nespálil! Olej by byl pak hořký. Jakmile tedy česnek lehce zezlátne, vyndejte ho a vhoďte na pánev mořské plody. Tady opatrně, olej je rozpálený a mořské plody mokré - bude to dost prskat! Rychle míchejte a až uvidíte, že mořské potvůrky začinají bělat, rychle je přendejte zpátky do mísy. Nesmíte je smažit moc dlouho, aby nebyly gumové. Pokud vidíte, že jsou ještě místy syrové, nic se neděje, za chvíli je opět vrátíte do omáčky. Do pánve opět nalejte olivový olej a rozehřejte ho. Bylo by ideální, kdyby se už vařila voda na špagety. Pokud tomu tak je, osolte ji, přidejte trochu oleje (nejlépe olivového, aby to pěkně vonělo) a vhoďte špagety. Vařte podle návodu, dokud nebudou špagety hotové, ale zároveň pevné na skus, zkrátka al dente. Zatímco se vaří špagety, pokračujte v přípravě omáčky. Bude to hotové za chviličku. Na rozehřátém oleji krátce poduste rajčata a pak k nim přidejte olivy. Plochou stranou nože rozmáčkněte zbylé dva stroužky česneku a jemně ho nasekejte a také přimíchejte do omáčky. Můžete přidat i kousek nasekané chilli papričky. Pokud se vám zdá, že je omáčka příliš suchá, přidejte do ní vodu z vařících se těstovin (jak jsem již psala v předchozím příspěvku, je to naprosto v pořádku) nebo šťávu z mořských plodů, pokud nějakou pustily. Těsně před tím, než slejete špagety, přidejte do pánve mořské plody a promíchejte. Případně dosolte a opepřete. Špagety slejte, vraťte zpátky do hrnce a ihned smíchejte s omáčkou. Při servírování můžete posypat nasekanou čerstvou petrželkou.
A je to! :)
Náš večer proběhl skvěle, moc jsme si pochutnali jak na špagetách, tak i na dezertu. A já doufám, že tyto dva recepty také vyzkoušíte a budete s nimi stejně spokojeni, jako já!
S ♥ Dinusska
1. abych nestrávila celý den u plotny (mám ještě jiné věci na práci a nechci být večer ztahaná :))
2. abychom po večeři hned neodpadli a měli sílu dát si dezert
3. abychom neodpadli po dezertu, hlavním smyslem této večeře není nacpat se k prasknutí, ale strávit spolu krásný večer
A tak jsem přemýšlela, co uvařit, aby to splňovalo všechna kritéria. Jídlo musí být lehké, ale zároveň po něm nesmíme cítit hlad (přece jenom vařím pro muže, který příjde domů po celodenní práci a sotva mu bude k večeři stačit zeleninový salátek). Italská kuchyně se mi v tomto ohledu zdá být výborná. Špagety s mořskými plody - rychlé na přípravu, lehké ale zároveň zasytí, výborně chutnají a navíc se skvěle hodí pro takovou příležitost. :) Hlavní chod bychom měli, ale co dezert? Nenapadá mě nic ideálnějšího, než je mousse au chocolat, čokoládová pěna. Božská kombinace smetany a hořké čokolády, které se spojí do pěny lehké a nadýchané jako obláček a rozplývající se na jazyku! Nemusím snad dodávat, že je to můj nejoblíbenější dezert. :)) Podle tohoto receptu ho připravuji už skoro deset let, rodině moc chutná a dokonce mi jeden skvělý člověk, Belgičan (!), který už bohužel není mezi námi, řekl, že ho dělám lépe než jeho maminka. Což osobně považuji za nejvyšší pochvalu.
Vypadá to, že je menu vymyšlené! :)
Tak a teď hurá na vaření! :)
Jelikož čokoládový mousse potřebuje nějaký čas na to, aby ztuhl, dělám ho nejdřív.
Budete potřebovat:
100 g hořké čokolády (vznikne z toho jemná čokoládová pěna, pro intenzivnější čokoládovou chuť můžete přidat více čokolády)
3 lžíce vody
250 ml smetany na šlehání (vybírejte tu s co největším obsahem tuku)
3 vejce (velikost M-L)
Příprava:
Nějakou dobu před začátkem vaření vyndejte vejce z ledničky, musí mít pokojovou teplotu. V rendlíku smíchejte 3 lžíce vody s čokoládou rozlámanou na kousky. Voda je potřeba, aby se čokoláda nepřípalovala a netvořila hrudky. Čokoládu rozpusťte buď ve vodní lázni, nebo postavte rendlík přímo na sporák na ten nejslabší oheň a neustále míchejte, dokud se čokoláda zcela nerozpustí a nesmíchá s vodou. Odstavte rendlík a nechte čokoládu trochu vychladnout. Mezitím vejce rozdělte na žloutky a bílky. Když čokoláda už není horká, rychle do ní vmíchejte všechny žloutky. Do hluboké mísy vlijte studenou (!) smetanu na šlehání a vyšlehejte z ní velmi hustou šlehačku, do které vmíchejte čokoládovou směs. Přikryjte a dejte do chladu. Do bílků přidejte špetku soli (aby se lépe šlehaly) a vyšlehejte do tuhé pěny. Tu pak opatrně (!!!), pomalými míchavými pohyby zdola-nahoru, vmíchejte do čokoládové šlehačky. Směs rozdělte do skleniček a dejte na několik hodin chladit. Můžete pak ozdobit šlehačkou a čokoládovými hoblinkami, nebo drobným ovocem a podávat. :)
Nepřidávám sem už žádný cukr, zdá se mi to sladké akorát. Ale kdo by potřeboval přisladit, může použít moučkový cukr, který vmíchejte do šlehačky s čokoládou před přidáním bílků, nebo při šlehání smetany.
Dezert máme hotový a když se přiblíží čas večeře, můžeme začít s přípravou hlavního chodu.
Budete potřebovat:
mořské plody cca 350 g (nebo i víc)
3 střední rajčata
olivy (zelené nebo černé, bez pecek) cca 10 kuliček
česnek 4 stroužky
olivový olej
špagety cca 300 g
citron
sůl, barevný pepř, chilli, čerstvá petrželka (nemusí být)
Příprava:
Mořské plody, pokud je máte zmražené, vysypte do mísy, a nechte je, aby se rozmrazily. Mezitím, abyste neztráceli čas, můžete připravit rajčata a olivy. Rajčata zbavte semínek a pokrájejte na menší kostičky. Olivy nakrájejte na tenká kolečka. Až budou mořské plody rozmrazené, slijte vodu, pokapejte šťávou z poloviny citronu, osolte a opepřete. Dejte vařit vodu na těstoviny. Na pánvi rozpalte olivový olej a vhoďte do něj dva oloupané a podélně přepůlené stroužky česneku a nechte olej, aby se krásně provoněl česnekem. Pozor, aby se česnek nespálil! Olej by byl pak hořký. Jakmile tedy česnek lehce zezlátne, vyndejte ho a vhoďte na pánev mořské plody. Tady opatrně, olej je rozpálený a mořské plody mokré - bude to dost prskat! Rychle míchejte a až uvidíte, že mořské potvůrky začinají bělat, rychle je přendejte zpátky do mísy. Nesmíte je smažit moc dlouho, aby nebyly gumové. Pokud vidíte, že jsou ještě místy syrové, nic se neděje, za chvíli je opět vrátíte do omáčky. Do pánve opět nalejte olivový olej a rozehřejte ho. Bylo by ideální, kdyby se už vařila voda na špagety. Pokud tomu tak je, osolte ji, přidejte trochu oleje (nejlépe olivového, aby to pěkně vonělo) a vhoďte špagety. Vařte podle návodu, dokud nebudou špagety hotové, ale zároveň pevné na skus, zkrátka al dente. Zatímco se vaří špagety, pokračujte v přípravě omáčky. Bude to hotové za chviličku. Na rozehřátém oleji krátce poduste rajčata a pak k nim přidejte olivy. Plochou stranou nože rozmáčkněte zbylé dva stroužky česneku a jemně ho nasekejte a také přimíchejte do omáčky. Můžete přidat i kousek nasekané chilli papričky. Pokud se vám zdá, že je omáčka příliš suchá, přidejte do ní vodu z vařících se těstovin (jak jsem již psala v předchozím příspěvku, je to naprosto v pořádku) nebo šťávu z mořských plodů, pokud nějakou pustily. Těsně před tím, než slejete špagety, přidejte do pánve mořské plody a promíchejte. Případně dosolte a opepřete. Špagety slejte, vraťte zpátky do hrnce a ihned smíchejte s omáčkou. Při servírování můžete posypat nasekanou čerstvou petrželkou.
A je to! :)
Náš večer proběhl skvěle, moc jsme si pochutnali jak na špagetách, tak i na dezertu. A já doufám, že tyto dva recepty také vyzkoušíte a budete s nimi stejně spokojeni, jako já!
S ♥ Dinusska
čtvrtek 15. listopadu 2012
Spaghetti ai funghi
Dnes vám přináším nápad na lehkou večeři nebo oběd v italském stylu. Budete potřebovat jen pár surovin, máte to za chvilku a je to fakt výborné! :)
A co to bude? Uvaříme si spaghetti ai funghi porcini e champignons, což v překladu z italštiny znamená špagety s hřiby a žampiony. Když nebudete mít hřiby, tak tam přidejte kečup. Nééé, dělám si srandu :))) Když náhodou nebudete mít hřiby, nebo je náhodou mít budete, ale naopak nebudete mít žampiony, nebo budete mít třeba nějaké jiné houby, tak se nic neděje, bude to stejně dobré, akorát se to bude jmenovat trochu jinak. :) Já mám v mrazáku zmrazené čerstvé houby, co jsem nasbírala, když jsme byly s kamarádkou na houbách, viz příspěvek tady.
Pro dvě osoby budete potřebovat:
žampiony cca 150 g
jiné čerstvé houby 50 g
(poměr hub můžete libovolně měnit a kombinovat)
dvě malé cibule nebo jedna velká
dva stroužky česneku
petrželka sušená nebo čerstvá
špetku tymiánu - opravdu ho tam nedávejte moc, překryl by chuť hub
můžete přidat malý kousek chilli papričky, ale jen tolik, aby jídlo mělo pouze lehce pikantní nádech
sůl
barevný pepř čerstvě namletý
špagety 200 g
Jak na to:
Cibuli nakrájíme nadrobno a lehce orestujeme na oleji. Mimochodem, už v podstatě můžeme dávat vařit vodu na špagety, protože houby budou hotové za chvilku. Žampiony zbavíme nečistot a nakrájíme na větší kostičky, to samé uděláme i s ostatními houbami, a přidáme je k cibuli. Krátce osmahneme, stáhneme trochu plamen a houby podusíme. Mezitím plochou stranou nože rozmáčkneme česnek a nasekáme ho najemno, s chilli papričkou provedeme to samé. Vmícháme je do houbové směsi, osolíme, opepříme, přidáme petrželku (pokud bude čerstvá, tak až na konci) a tymián. Když se nám začne vařit voda na špagety, osolíme ji, kápneme trochu oleje a uvaříme špagety podle návodu. Pokud se vám bude houbová směs zdát příliš "suchá", přidejte do ní vodu z vařících se špaget. Nebojte, není to barbarství, Italové to dělají pořád. ;)
Když budou špagety hotové, slijte vodu a smíchejte je s houbami. A je to! :)
Jen malá rada na závěr. Pokud vás napadne posypat si špagety parmezánem, nedělejte to. Úplně tím přebijete houbovou chuť. Obzvlášť to nedělejte v Itálii, pokud se chcete vyhnout faux pas. Nic vám sice asi neřeknou, ale budou se na vás divně koukat. Platí to pro všechny pokrmy z hub a také mořských plodů. ;)
Dobrou chuť!
S ♥ Dinusska
A co to bude? Uvaříme si spaghetti ai funghi porcini e champignons, což v překladu z italštiny znamená špagety s hřiby a žampiony. Když nebudete mít hřiby, tak tam přidejte kečup. Nééé, dělám si srandu :))) Když náhodou nebudete mít hřiby, nebo je náhodou mít budete, ale naopak nebudete mít žampiony, nebo budete mít třeba nějaké jiné houby, tak se nic neděje, bude to stejně dobré, akorát se to bude jmenovat trochu jinak. :) Já mám v mrazáku zmrazené čerstvé houby, co jsem nasbírala, když jsme byly s kamarádkou na houbách, viz příspěvek tady.
Pro dvě osoby budete potřebovat:
žampiony cca 150 g
jiné čerstvé houby 50 g
(poměr hub můžete libovolně měnit a kombinovat)
dvě malé cibule nebo jedna velká
dva stroužky česneku
petrželka sušená nebo čerstvá
špetku tymiánu - opravdu ho tam nedávejte moc, překryl by chuť hub
můžete přidat malý kousek chilli papričky, ale jen tolik, aby jídlo mělo pouze lehce pikantní nádech
sůl
barevný pepř čerstvě namletý
špagety 200 g
Jak na to:
Cibuli nakrájíme nadrobno a lehce orestujeme na oleji. Mimochodem, už v podstatě můžeme dávat vařit vodu na špagety, protože houby budou hotové za chvilku. Žampiony zbavíme nečistot a nakrájíme na větší kostičky, to samé uděláme i s ostatními houbami, a přidáme je k cibuli. Krátce osmahneme, stáhneme trochu plamen a houby podusíme. Mezitím plochou stranou nože rozmáčkneme česnek a nasekáme ho najemno, s chilli papričkou provedeme to samé. Vmícháme je do houbové směsi, osolíme, opepříme, přidáme petrželku (pokud bude čerstvá, tak až na konci) a tymián. Když se nám začne vařit voda na špagety, osolíme ji, kápneme trochu oleje a uvaříme špagety podle návodu. Pokud se vám bude houbová směs zdát příliš "suchá", přidejte do ní vodu z vařících se špaget. Nebojte, není to barbarství, Italové to dělají pořád. ;)
Když budou špagety hotové, slijte vodu a smíchejte je s houbami. A je to! :)
Jen malá rada na závěr. Pokud vás napadne posypat si špagety parmezánem, nedělejte to. Úplně tím přebijete houbovou chuť. Obzvlášť to nedělejte v Itálii, pokud se chcete vyhnout faux pas. Nic vám sice asi neřeknou, ale budou se na vás divně koukat. Platí to pro všechny pokrmy z hub a také mořských plodů. ;)
Dobrou chuť!
S ♥ Dinusska
pondělí 12. listopadu 2012
Poctivá gulášovka z hlívy ústřičné
V poslední době mám strašně moc práce, různých povinností a akcí, a proto jsem to tu tak trošičku zanedbala, čímž se vám všem moc omlouvám. :)
Dnes jsem vařila gulášovou polévku z hlívy ústřičné a rozhodla jsem se s vámi podělit o tento jednoduchý, ale výborný recept.
Potřebovala jsem (přibližně na 3 porce - nám to tak obvykle vychází):
cibule 2 střední
hlívu cca 200 g
brambory 4-5 menších až středních
paprika sladká (tak, aby polévka měla pěkně sytou barvu)
pepř černý celý 7 kuliček
chilli papričky 8 (neděste se, mám takové ty úplně maličké :) )
jalovec 4 kuličky
kmín drcený
majoránka
bobkový list
barevný pepř
místo soli a pro plnější chuť jsem přidala vývar ve vaničce (měla jsem kuřecí)
Příprava:
Cibuli nakrájejte na drobno a nechte zesklovatět na oleji. Mezitím pokrájejte hlívu na středně velké kostičky a přidejte k cibuli. Poduste tak 10 minut, zatímco budete škrabat a krájet brambory. Ty nakrájejte na menší kostičky. Houby s cibulí poprašte paprikou a kmínem, vsypte brambory a zalejte horkou vodou. Přidejte vaničku vývaru, kuličky pepře a plochou stranou nože rozdrcené jalovčinky. Vařte na mírném plameni, dokud nejsou brambory měkké, klidně je můžete trochu rozvařit. Před koncem vaření přidejte nasekané chilli papričky, majoránku a bobkový list. V případě potřeby dosolte (použijte zbytek vývaru) a opepřete čerstvě namletým barevným pepřem.
Hotovo! Dobrou chuť! :)
Mám ráda hodně husté a bohaté polévky, rádi si je dáváme jako hlavní jídlo. Tahle gulášovka dopadla úplně podle mých představ. K zahuštění jsem použila jednu menší bramboru nakrájenou na hodně malinké kousíčky (dá se i nastrouhat), ale podle mě to ani nebylo potřeba. :)
S ♥ Dinusska
Dnes jsem vařila gulášovou polévku z hlívy ústřičné a rozhodla jsem se s vámi podělit o tento jednoduchý, ale výborný recept.
Potřebovala jsem (přibližně na 3 porce - nám to tak obvykle vychází):
cibule 2 střední
hlívu cca 200 g
brambory 4-5 menších až středních
paprika sladká (tak, aby polévka měla pěkně sytou barvu)
pepř černý celý 7 kuliček
chilli papričky 8 (neděste se, mám takové ty úplně maličké :) )
jalovec 4 kuličky
kmín drcený
majoránka
bobkový list
barevný pepř
místo soli a pro plnější chuť jsem přidala vývar ve vaničce (měla jsem kuřecí)
Příprava:
Cibuli nakrájejte na drobno a nechte zesklovatět na oleji. Mezitím pokrájejte hlívu na středně velké kostičky a přidejte k cibuli. Poduste tak 10 minut, zatímco budete škrabat a krájet brambory. Ty nakrájejte na menší kostičky. Houby s cibulí poprašte paprikou a kmínem, vsypte brambory a zalejte horkou vodou. Přidejte vaničku vývaru, kuličky pepře a plochou stranou nože rozdrcené jalovčinky. Vařte na mírném plameni, dokud nejsou brambory měkké, klidně je můžete trochu rozvařit. Před koncem vaření přidejte nasekané chilli papričky, majoránku a bobkový list. V případě potřeby dosolte (použijte zbytek vývaru) a opepřete čerstvě namletým barevným pepřem.
Hotovo! Dobrou chuť! :)
Mám ráda hodně husté a bohaté polévky, rádi si je dáváme jako hlavní jídlo. Tahle gulášovka dopadla úplně podle mých představ. K zahuštění jsem použila jednu menší bramboru nakrájenou na hodně malinké kousíčky (dá se i nastrouhat), ale podle mě to ani nebylo potřeba. :)
S ♥ Dinusska
pátek 12. října 2012
Včera byla smaženice...
... samé dobré hřiby, dneska jedem do márnice za těmi, co chybí aneb Dina houbařkou. Tak to byla trocha černého humoru pro začátek :)
Ve středu jsem byla s kamarádkou na houbách. Poprvé. Po pravdě řečeno, trochu jsem se obávala, že se vrátím s prázdným košíkem, štěstí mi ale přálo, houby rostly, já je viděla, a tak jsem za několik hodin odjížděla domů spokojená sama se sebou a s pěkným úlovkem. :) Hned na začátku jsem objevila krásného, pěkně velkého kováře a několik václavek, pak jsem dlouhou dobu, které jsem začala říkat houbohodina (1 houba za hodinu) nenacházela skoro nic, ale když jsme změnily lokalitu, začal se mi košík zvesela plnit babkami, sameťáčky a tu a tam jsem natrefila i na panský hřib a václavky. Houbaření mě strašně bavilo (až na ty momenty, kdy jsem nemohla dlouho nic najít :)) a tak se těším, až pojedeme znovu.
Jinak jsem si moc užila procházku, čerstvý vzduch a tiché zvuky lesa, a viděla spoustu krásných (i když nejspíš nejedlých) druhů hub. Takže si říkám, že i kdybych nic nenašla, byl to výborný způsob relaxace.
Doma mě však čekala pěkná otrava, nemyslím z hub co jsem nasbírala, s houbama však souvisela. Musela jsem je očistit a pokrájet. Za pár hodin jsem to zvládla, rozdělila jsem houby do mikrotenových sáčků a šoupla do mrazáku. Sušených jich máme spoustu, ale taková bramboračka z "čerstvých" hub je prostě dokonalá. Jak jsem tak ty houby krájela, nevydržela jsem to a udělala si smaženici. No co vám budu povídat, moc jsem si pochutnala, a jelikož dneska píšu ten článek, tak to znamená, že ty houby přece jenom byly jedlé. :))
Václavky jsem si nechala na druhý den, protože už jsem byla dost unavená. Z václavek se konzumují pouze kloboučky, třeně jsou prý příliš tuhé. A bylo mi ještě řečeno, že se mají z kloboučků očistit šupinky. Ani si nedokážete představit, jak jsem byla ráda, že jsem jich neměla hodně. Upřímně doufám, že tato procedura není nutná a že ty šupinky tam můžou být, protože jinak se na václavky vykašlu a budu sbírat jiné houby. Z celkem plné krabičky václavek mám nakonec sotva padesát gramů kloboučků. Kdybych jich musela takto očistit třeba půl kila na guláš, tak mi asi upadnou ruce. Já ani nevím, co udělat s těmi padesáti gramy... Asi je přidám do guláše k masu... nebo do smetanové omáčky. Jo, abych nezapomněla. Václavky jsou za syrova mírně jedovaté a vyžadují delší tepelnou úpravu, jinak můžou způsobit zažívací potíže a alergickou reakci. Před použitím se je doporučuje několik minut povařit, vodu pak slít a houby dále tepelně zpracovávat, a to minimálně 30 minut. Lépe více než méně.
S ♥ Dinusska
Ve středu jsem byla s kamarádkou na houbách. Poprvé. Po pravdě řečeno, trochu jsem se obávala, že se vrátím s prázdným košíkem, štěstí mi ale přálo, houby rostly, já je viděla, a tak jsem za několik hodin odjížděla domů spokojená sama se sebou a s pěkným úlovkem. :) Hned na začátku jsem objevila krásného, pěkně velkého kováře a několik václavek, pak jsem dlouhou dobu, které jsem začala říkat houbohodina (1 houba za hodinu) nenacházela skoro nic, ale když jsme změnily lokalitu, začal se mi košík zvesela plnit babkami, sameťáčky a tu a tam jsem natrefila i na panský hřib a václavky. Houbaření mě strašně bavilo (až na ty momenty, kdy jsem nemohla dlouho nic najít :)) a tak se těším, až pojedeme znovu.
Jinak jsem si moc užila procházku, čerstvý vzduch a tiché zvuky lesa, a viděla spoustu krásných (i když nejspíš nejedlých) druhů hub. Takže si říkám, že i kdybych nic nenašla, byl to výborný způsob relaxace.
Doma mě však čekala pěkná otrava, nemyslím z hub co jsem nasbírala, s houbama však souvisela. Musela jsem je očistit a pokrájet. Za pár hodin jsem to zvládla, rozdělila jsem houby do mikrotenových sáčků a šoupla do mrazáku. Sušených jich máme spoustu, ale taková bramboračka z "čerstvých" hub je prostě dokonalá. Jak jsem tak ty houby krájela, nevydržela jsem to a udělala si smaženici. No co vám budu povídat, moc jsem si pochutnala, a jelikož dneska píšu ten článek, tak to znamená, že ty houby přece jenom byly jedlé. :))
Václavky jsem si nechala na druhý den, protože už jsem byla dost unavená. Z václavek se konzumují pouze kloboučky, třeně jsou prý příliš tuhé. A bylo mi ještě řečeno, že se mají z kloboučků očistit šupinky. Ani si nedokážete představit, jak jsem byla ráda, že jsem jich neměla hodně. Upřímně doufám, že tato procedura není nutná a že ty šupinky tam můžou být, protože jinak se na václavky vykašlu a budu sbírat jiné houby. Z celkem plné krabičky václavek mám nakonec sotva padesát gramů kloboučků. Kdybych jich musela takto očistit třeba půl kila na guláš, tak mi asi upadnou ruce. Já ani nevím, co udělat s těmi padesáti gramy... Asi je přidám do guláše k masu... nebo do smetanové omáčky. Jo, abych nezapomněla. Václavky jsou za syrova mírně jedovaté a vyžadují delší tepelnou úpravu, jinak můžou způsobit zažívací potíže a alergickou reakci. Před použitím se je doporučuje několik minut povařit, vodu pak slít a houby dále tepelně zpracovávat, a to minimálně 30 minut. Lépe více než méně.
S ♥ Dinusska
Jak z učebnice biologie :)) |
úterý 9. října 2012
Uzavření cyklosezóny
Tak už máme poslední teplé podzimní dny zřejmě za sebou a čeká nás několik měsíců zimy, dešťů a (možná i) sněhu. Každopádně jsem nechtěla trávit tyto dny doma, a tak jsme jako vždy vyrazili na kola.
A kam jsme vydali tentokrát? Hlavními body naší trasy byly Neratovice - Mělník - Veltrusy - Nelahozeves - Kralupy nad Vltavou. Z Letňan jsme na kolech dojeli na čakovické nádraží, kde jsme nasedli na vlak a dojeli do Neratovic. Odtud jsme se (pro velký úspěch) opět vydali po polabské cyklostezce do Mělníka.
(Teď jsem si vzpomněla, že na začátku polabské cyklostezky v Poděbradech bylo napsáno něco v tom smyslu "Stezka Polabí - cesta ke zdraví!". Podle mě to teda byla spíš cesta k trvalé invaliditě...) Nicméně cyklostezka v úseku Neratovice-Mělník nebyla tak tragická jako od Poděbrad do Čelákovic. A navíc, jeli jsme po ní jen chviličku, z Mělníka jsme se už vydali po povltavské cyklostezce.
Mělník. Město ležící na soutoku Labe a Vltavy. Město, jehož počátky sahají až k neolitu. Město s bohatou vinohradnickou tradicí a skvělým vínem. Všechno to zřejmě navedlo místní restauratéry na myšlenku, že se cenově musí vyrovnat Praze. Mají zde snad nejdražší smažený sýr s vařenými brambory v republice. Porce v jedné restauraci stála 199,- Kč. Chápu, že je to centrum města, ale i tak, na smažák je to trochu moc.
Jinak se nám ale Mělník líbil. Je zde k vidění zámek, gotická věž, kostel sv. Petra a Pavla, městská studna a krásný výhled na soutok. Neměli jsme ale moc času, a tak jsme nestihli projít všechno. Mělník je také nejspíš rájem berušek, kterých tu byly mraky! :)
Ochutnali jsme místní víno (jak jsem už psala, bylo výborné) a vyrazili dál.
Cestou jsme přejeli přes historické zdymadlo na Vraňansko-hořínském kanálu, který se vlévá do Labe, a pak se nechali převozníkem převézt přes Vltavu.
Další zastávkou byly Veltrusy. Respektive zámek Veltrusy. Opravdu krásný zámek s velmi pěknou zahradou. Bohužel se dovnitř nesmělo, jelikož je na rekonstrukci. Příjemně nám to ale vynahradila lovecká slavnost, která se konala v zámeckém parku. Dorazili jsme sice až ke konci a za chvíli opět pokračovali v cestě, viděli jsme ale ukázky historické dámské jízdy na koni.
Osedlali jsme tedy naše dvoukolé oře a zamířili si to směr Nelahozeves. V tomto městečku je kromě pěkného zámku i muzeum zasvěcené Antonínu Dvořákovi. Přijeli jsme trochu pozdě a zámek i muzeum už měli zavřeno, to nám ale nevadilo, protože jsme zde už jednou byli. Dali jsme si tu ale svačinu a pak vyrazili do Kralup, kde jsme se ještě před odjezdem vlaku do Prahy stačili projít po městě a dát si něco k pití.
A tím končí naše výprava. Pro mě to byl nejspíš poslední cyklovýlet v tomto roce, a proto jsem ráda, že nám počasí celkem přálo a bylo to moc pěkné ukončení sezóny. :) Těšte se na další výlety na jaře. Chystáme se totiž na Tour de Labe. :))
S ♥ Dinusska
A kam jsme vydali tentokrát? Hlavními body naší trasy byly Neratovice - Mělník - Veltrusy - Nelahozeves - Kralupy nad Vltavou. Z Letňan jsme na kolech dojeli na čakovické nádraží, kde jsme nasedli na vlak a dojeli do Neratovic. Odtud jsme se (pro velký úspěch) opět vydali po polabské cyklostezce do Mělníka.
(Teď jsem si vzpomněla, že na začátku polabské cyklostezky v Poděbradech bylo napsáno něco v tom smyslu "Stezka Polabí - cesta ke zdraví!". Podle mě to teda byla spíš cesta k trvalé invaliditě...) Nicméně cyklostezka v úseku Neratovice-Mělník nebyla tak tragická jako od Poděbrad do Čelákovic. A navíc, jeli jsme po ní jen chviličku, z Mělníka jsme se už vydali po povltavské cyklostezce.
Mělník. Město ležící na soutoku Labe a Vltavy. Město, jehož počátky sahají až k neolitu. Město s bohatou vinohradnickou tradicí a skvělým vínem. Všechno to zřejmě navedlo místní restauratéry na myšlenku, že se cenově musí vyrovnat Praze. Mají zde snad nejdražší smažený sýr s vařenými brambory v republice. Porce v jedné restauraci stála 199,- Kč. Chápu, že je to centrum města, ale i tak, na smažák je to trochu moc.
Jinak se nám ale Mělník líbil. Je zde k vidění zámek, gotická věž, kostel sv. Petra a Pavla, městská studna a krásný výhled na soutok. Neměli jsme ale moc času, a tak jsme nestihli projít všechno. Mělník je také nejspíš rájem berušek, kterých tu byly mraky! :)
Ochutnali jsme místní víno (jak jsem už psala, bylo výborné) a vyrazili dál.
Cestou jsme přejeli přes historické zdymadlo na Vraňansko-hořínském kanálu, který se vlévá do Labe, a pak se nechali převozníkem převézt přes Vltavu.
Další zastávkou byly Veltrusy. Respektive zámek Veltrusy. Opravdu krásný zámek s velmi pěknou zahradou. Bohužel se dovnitř nesmělo, jelikož je na rekonstrukci. Příjemně nám to ale vynahradila lovecká slavnost, která se konala v zámeckém parku. Dorazili jsme sice až ke konci a za chvíli opět pokračovali v cestě, viděli jsme ale ukázky historické dámské jízdy na koni.
Osedlali jsme tedy naše dvoukolé oře a zamířili si to směr Nelahozeves. V tomto městečku je kromě pěkného zámku i muzeum zasvěcené Antonínu Dvořákovi. Přijeli jsme trochu pozdě a zámek i muzeum už měli zavřeno, to nám ale nevadilo, protože jsme zde už jednou byli. Dali jsme si tu ale svačinu a pak vyrazili do Kralup, kde jsme se ještě před odjezdem vlaku do Prahy stačili projít po městě a dát si něco k pití.
A tím končí naše výprava. Pro mě to byl nejspíš poslední cyklovýlet v tomto roce, a proto jsem ráda, že nám počasí celkem přálo a bylo to moc pěkné ukončení sezóny. :) Těšte se na další výlety na jaře. Chystáme se totiž na Tour de Labe. :))
S ♥ Dinusska
Labe |
Cyklostezka - to ještě šlo |
Mělník |
Zámek Mělník |
Kostel Sv. Petra a Pavla |
Soutok - Labe bohužel nebyla vidět |
Dobré bylo :) |
Všude samé berušky |
Historické zdymadlo |
Přívoz |
Zámek Veltrusy |
Zámek Nelahozeves |
Slunečnice obalená látkou - aneb Pro ptáčky cokoliv :)) |
Kralupy |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)