Operace Kačer Donald

Máte rádi kachnu? Tak tu pro vás mám jeden recept na výbornou pečenou kachnu! Zatím je to u mě favorit, co se pečených kachen týče. ;)

Při přípravě této kachny jsou nejdůležitější dvě ingredience - kachna a trpělivost. Ten zbytek je sice neméně důležitý, ale v případě potřeby ho můžete téměř libovolně měnit. Zde vám nabízím svůj recept pečené kachny na víně a pomerančích.

Budete potřebovat:
kachnu o váze cca 2 kg (já jsem koupila malou mladou kachnu, jelikož mám maličkou troubu)
2 litry červeného vína (případně tolik, aby byla kachna při marinování celá ponořená; nemusíte kupovat nějaké drahé víno, k nakládání stačí i to nejlevnější)
1 kg pomerančů
2-3 střední cibule
čerstvý tymián 8-10 větviček
celý černý pepř (nepočítala jsem, kolik jsem ho tam nasypala, ale nešetřila jsem :))
celé jalovčinky (stejné jako s pepřem :))
4 bobkové listy
sůl
pepř
med
2-3 jablka

Příprava marinády:
Kachnu očistěte od zbytků peří (příště snad k tomuto účelu použiju depilační vosk, je to hrozná piplačka), odkrojte přebytečný tuk z oblasti biskupa, odřízněte kůži v místech, kde byl krk a kachnu opláchněte zvenku i zevnitř. Pokud ji budete péct i s biskupem, radím vám, abyste odstranili mazové žlázy, které se nacházejí po stranách. Lehce je nahmatáte, jsou to takové dva malé váčky. Nebo můžete biskupa odříznout a buď ho vyhodit, nebo použít na vývar (v tom případě žlázy odstraňte taky). Cibuli očistěte a nakrájejte na půlkolečka. Na dno velkého hrnce (nebo čistého lavoru či kýble - zkrátka, kam se vám ta kachna vejde) položte několik větviček tymiánu, dva bobkové listy, několik kuliček jalovce a pepře a část cibule. Položte na to kachnu. Jeden velký pomeranč (nebo dva menší) omyjte, nakrájejte na osminky a vymačkejte šťávu na kachnu. Pak ji poklaďte zbývajícími bobkovými listy, tymiánem, kuličkami pepře i jalovce a zbytkem cibule (nezapomeňte dát něco i dovnitř). Vymačkané pomerančové slupky nevyhazujte, obložte jimi kachnu ze všech stran, i zevnitř, dužinou směrem k masu. V ten večer, co jsem nakládala kachnu, jsem při přípravě večeře použila téměř všechnu šťávu z poloviny citronu, a tak jsem tu půlku rozkrojila na čtvrtiny a zbytek šťávy vymačkala do marinády a slupky tam přidala taky. Pak kachnu zalijte vínem, dokud není jen tak tak ponořená. Navrch položte nějaký talíř, který se akorát vejde do hrnce, jako zátěž, hrnec přikryjte poklicí a dejte do chladu. Jelikož se mi to nevešlo do lednice, šoupla jsem to na balkon (nesmí tam ale být víc, než 8-9 stupňů!). A teď na kachnu na nějakou dobu zapomeňte. Já jsem ji naložila ve středu v devět večer s tím, že ji upeču v pátek. V pátek se nám ale změnily plány a já jsem ji pekla až v sobotu odpoledne. Kachně nic nebylo, naopak bych řekla, že díky tak dlouhému pobytu ve vinné lázni s kořením získala krásnou vůni i chuť.
V pátek k večeru jsem se na ni šla podívat a když už jsem tam byla, tak jsem ji v marinádě pro jistotu obrátila.

"Den D" respektive "Den K"
Konečně nastal den, kdy si budete moci pochutnat na výborné kachní pečínce! :) Těšíte se, co? :)
Hodinu a půl až hodinu před pečením nechte kachnu odpočinout při pokojové teplotě. Přendejte ji z marinády na talíř. Marinádu můžete buď vylít celou, nebo si trochu ponechat na omáčku. Cibuli s kořením sceďte přes cedník, budete to ještě potřebovat, pomerančové a citronové slupky vyhoďte. Omyjte a stejně jako předtím pokrájejte několik pomerančů. Když se vám uvolnil hrnec, opět na dno vložte část cibule s kořením, polijte šťávou z části pokrájených pomerančů, stejně jako předtím rozložte vymačkané slupky a navrch položte kachnu. Poklaďte ji zbytkem cibule s kořením, polijte pomerančovou šťávou a poklaďte slupkami. To vše i zevnitř. A nechte ji tak právě na tu hodinku-hodinku a půl.
Před samotným pečením kachnu očistěte od cibule i koření a důkladně ji osolte a opepřete ze všech stran i zevnitř. Dovnitř můžete dát buď pokrájená a jádřinců zbavená jablka, nebo důkladně omytý a spirálovitě nakrojený pomeranč, nebo ji péct jen tak. Mně to chutná s těmi jablky.
Kachnu uložte do suchého pekáčku (já nemám žádný hlubší pekáček, tak jsem ji dala do skleněné zapékací misky), do zbývajícího místa můžete ještě dát nakrájený pomeranč a/nebo jablko, pokapejte trochou pomerančové šťávy a přikryjte poklicí, jiným pekáčkem, nebo jako já alobalem. Troubu nastavte na 100°C a budíka o 4 hodiny.
Cibuli můžete vyhodit, nebo ji můžete orestovat a podávat k pečené kachně. Ať se rozhodnete jakkoli, šťávu z druhé marinády si rozhodně ponechte a pokud jste si nechali něco i z té první, smíchejte to spolu a dejte stranou.
Asi tak za dvě hodiny pečení jsem viděla skrz skleněnou stěnu misky, že se plní výpekem a omastkem. Vyndala jsem proto kachnu z trouby a všechnu tekutinu slila do rendlíku. Kachnu jsem ještě jednou pokapala trochou pomerančové šťávy, znovu důkladně přikryla alobalem a vrátila zpátky do trouby. Zvýšila jsem však teplotu na 120°C.
Abych neztrácela čas, oddělila jsem vypečený tuk od šťávy, která bude základem omáčky.
Za další dvě a kousek hodiny jsem kachnu opět vyndala z trouby, opět slila vypečenou šťávu (tuku teď bylo minimálně), v hrníčku smíchala dvě lžičky medu s trochou výpeku a touto směsí jsem pomazala celou kachnu. V troubě jsem zvýšila teplotu na 200°C a kachnu dopékala asi 15 minut, aby získala pěknou kůrčičku.
Mezitím jsem v rendlíku smíchala vypečenou šťávu se šťávou z obou marinád a zbytkem medu s výpekem a nechala jsem to vařit, aby se omáčka trochu zredukovala a zhoustla. K většímu zahuštění jsem ještě přidala trochu mouky. V případě potřeby můžete omáčku dosolit nebo dopepřit. Já jsem na to v tom spěchu zapomněla, ale jak se ukázalo, nebylo to ani potřeba.
Kachnu vyndejte z trouby a před krájením ji nechte několik minut odpočinout. Pak ji naporcujte a můžete podávat! Jako přílohu jsem udělala vařené brambory opečené na kachním tuku, restovanou cibulku a k podávání omáčku.
Kachna se povedla, byla velmi měkká, při porcování nebyl nůž téměř potřeba. Přátelům, kteří k nám přišli na návštěvu, moc chutnala. :) Jedinou vado na kráse byla kůrčička, která se při pečení bohužel trochu přilepila k alobalu a když jsem ho sundavala, odtrhla se s ním. A příště ještě zkusím použít bílé víno, aby měla kachnička zlatou barvičku. :)

Doufám, že jsem vás svým receptem zaujala. Není to sice žádná rychlovka, spíš tak trochu běh na dlouhou trať, ale věřte mi - stojí to za to! :)

Pokud recept zkusíte, přeji vám dobrou chuť! :)

S ♥ Dinusska

Medvědí pozdravy

Všimla jsem si, že se téměř všechny mé příspěvky týkají buď jídla, cestování nebo nějakých akcí, ačkoliv jsem na začátku psala, že tento blog bude o všem, co ráda dělám. Tak abyste viděli, že po celé dny jen nevařím, necestuji a nechodím na výstavy, přidávám sem tento článek. :)
Kromě všeho výše uvedeného, také ráda tvořím. Nemám nějaké speciální zaměření, dělám vždy to, na co mám zrovna chuť, případně, pokud někde najdu nějaký pěkný nápad. A když už se začnu něčím zabývat, neznamená to (bohužel) nutně, že u toho zůstanu delší dobu, nebo že to dokonce dokončím. To sice není moc pěkná vlastnost, ale co už nadělám. :) Minimálně se snažím vše dovést ke zdárnému konci... dříve nebo později. Příklad za všechny - jeden obrázek, o velikosti cca A4, jsem začala vyšívat, když mi bylo tak devět-deset let. Dodnes ještě není hotový. :)) Ale vždycky za čas se k němu vrátím a kousek udělám. Předpokládám, že do důchodu už by mohl být hotový (pokud se ovšem nerozpadne stářím...) :)). Nicméně, chápejte, byl to extrémní příklad. ;)
Kromě vyšívání mě baví i háčkování. Ale žádné háčkované svetry tu nehledejte, je to na mě (respektive na moji trpělivost) příliš náročné a než bych doháčkovala druhou polovinu, tu první by sežrali moli. Co mě ale baví, je háčkování zvířátek. To množné číslo je sice trochu přehnané, zkoušela jsem zatím jenom medvědy, ale pevně věřím, že ta ostatní zvířátka zvládnu taky, pokud budu mít pěkné schéma. A takových pěkných schémat se v téměř nekonečném prostoru internetu válí spousta. Je jen potřeba hledat. :) Já jsem hledala a našla schéma právě na výrobu háčkovaných medvídků. Není to nic složitého, samé základní prvky a pokud jste šikovní a máte čas, tak si takového medvídka uháčkujete za několik hodin. Pokud chcete dát někomu dárek, který jste sami vyrobili, tak je takový háčkovaný méďa moc pěkný nápad. A hlavně jeho výroba moc nestojí. Celková cena závisí převážně na ceně příze. Pak budete potřebovat malé kulaté korálky jako oči a nějakou náplň. A samozřejmě háček. ;) Já jako vycpávací materiál používám náplně polštářů z umělých vláken. Dá se to koupit například v prodejnách IKEA či jiných podobných obchodech s nábytkem a vším možným, nebo možná i v některých galanteriích... Vata se zde příliš nehodí, protože když ji tam dáte málo, tak se snadno zdeformuje, ale když ji tam dáte moc, bude výrobek tvrdý jako kámen... Proto raději volte umělé vlákno. A to je v podstatě vše, co k výrobě potřebujete! :) Ani nemusíte umět háčkovat, základní vzory najdete snadno na internetu a po pěti minutách cvičení můžete začít!

P.S.: Vzhledem k tomu, že už nevím, kde jsem to schéma vyhrabala, nemám ho v elektronické podobě a je v ruštině, tak ho sem zatím dávat nebudu. Pokud byste někdo o něj měl zájem, tak mi napište do komentářů a já vám ho přeložím (pokud neumíte rusky) a pošlu.

Doufám, že se mi sem podaří vložit aspoň jednu fotku...

S ♥ Dinusska

Vyčerpané úložiště pro fotky

Tak jsem dneska zjistila, že už sem nemůžu nahrávat žádné fotky, jelikož jsem vyčerpala 100% místa svého úložiště... Proto jsem se to rozhodla vyřešit následujícím způsobem: Založím si účet na www.rajce.idnes.cz a budu tam dávat všechny fotky k příspěvkům. Sem na blog budu vkládat jen několik nejzajímavějších fotografií. U každého příspěvku pak bude odkaz, kde najdete zbytek. :) Bude to trochu komplikovanější, ale aspoň se s vámi budu moci podělit o všechny pěkné fotografie. :)

S ♥ Dinusska

Slavnostní večeře :)

Včera jsme s přítelem slavili výročí - jsme spolu už 7 let! Celkem doba, co? :)) A taková událost se přece nemůže obejít bez romantické večeře! Rozhodla jsem se, že uvařím něco sama a strávíme pěkný večer doma, znáte to - svíčky, příjemná hudba, sekt, a podobně ;). Byla ale potřeba vymyslet takové menu, aby:
1. abych nestrávila celý den u plotny (mám ještě jiné věci na práci a nechci být večer ztahaná :))
2. abychom po večeři hned neodpadli a měli sílu dát si dezert
3. abychom neodpadli po dezertu, hlavním smyslem této večeře není nacpat se k prasknutí, ale strávit spolu krásný večer

A tak jsem přemýšlela, co uvařit, aby to splňovalo všechna kritéria. Jídlo musí být lehké, ale zároveň po něm nesmíme cítit hlad (přece jenom vařím pro muže, který příjde domů po celodenní práci a sotva mu bude k večeři stačit zeleninový salátek). Italská kuchyně se mi v tomto ohledu zdá být výborná. Špagety s mořskými plody - rychlé na přípravu, lehké ale zároveň zasytí, výborně chutnají a navíc se skvěle hodí pro takovou příležitost. :) Hlavní chod bychom měli, ale co dezert? Nenapadá mě nic ideálnějšího, než je mousse au chocolat, čokoládová pěna. Božská kombinace smetany a hořké čokolády, které se spojí do pěny lehké a nadýchané jako obláček a rozplývající se na jazyku! Nemusím snad dodávat, že je to můj nejoblíbenější dezert. :)) Podle tohoto receptu ho připravuji už skoro deset let, rodině moc chutná a dokonce mi jeden skvělý člověk, Belgičan (!), který už bohužel není mezi námi, řekl, že ho dělám lépe než jeho maminka. Což osobně považuji za nejvyšší pochvalu.
Vypadá to, že je menu vymyšlené! :)

Tak a teď hurá na vaření! :)
Jelikož čokoládový mousse potřebuje nějaký čas na to, aby ztuhl, dělám ho nejdřív.

Budete potřebovat:
100 g hořké čokolády (vznikne z toho jemná čokoládová pěna, pro intenzivnější čokoládovou chuť můžete přidat více čokolády)
3 lžíce vody
250 ml smetany na šlehání (vybírejte tu s co největším obsahem tuku)
3 vejce (velikost M-L)

Příprava:
Nějakou dobu před začátkem vaření vyndejte vejce z ledničky, musí mít pokojovou teplotu. V rendlíku smíchejte 3 lžíce vody s čokoládou rozlámanou na kousky. Voda je potřeba, aby se čokoláda nepřípalovala a netvořila hrudky. Čokoládu rozpusťte buď ve vodní lázni, nebo postavte rendlík přímo na sporák na ten nejslabší oheň a neustále míchejte, dokud se čokoláda zcela nerozpustí a nesmíchá s vodou. Odstavte rendlík a nechte čokoládu trochu vychladnout. Mezitím vejce rozdělte na žloutky a bílky. Když čokoláda už není horká, rychle do ní vmíchejte všechny žloutky. Do hluboké mísy vlijte studenou (!) smetanu na šlehání a vyšlehejte z ní velmi hustou šlehačku, do které vmíchejte čokoládovou směs. Přikryjte a dejte do chladu. Do bílků přidejte špetku soli (aby se lépe šlehaly) a vyšlehejte do tuhé pěny. Tu pak opatrně (!!!), pomalými míchavými pohyby zdola-nahoru, vmíchejte do čokoládové šlehačky. Směs rozdělte do skleniček a dejte na několik hodin chladit. Můžete pak ozdobit šlehačkou a čokoládovými hoblinkami, nebo drobným ovocem a podávat. :)
Nepřidávám sem už žádný cukr, zdá se mi to sladké akorát. Ale kdo by potřeboval přisladit, může použít moučkový cukr, který vmíchejte do šlehačky s čokoládou před přidáním bílků, nebo při šlehání smetany.

Dezert máme hotový a když se přiblíží čas večeře, můžeme začít s přípravou hlavního chodu.

Budete potřebovat:
mořské plody cca 350 g (nebo i víc)
3 střední rajčata
olivy (zelené nebo černé, bez pecek) cca 10 kuliček
česnek 4 stroužky
olivový olej
špagety cca 300 g
citron
sůl, barevný pepř, chilli, čerstvá petrželka (nemusí být)

Příprava:
Mořské plody, pokud je máte zmražené, vysypte do mísy, a nechte je, aby se rozmrazily. Mezitím, abyste neztráceli čas, můžete připravit rajčata a olivy. Rajčata zbavte semínek a pokrájejte na menší kostičky. Olivy nakrájejte na tenká kolečka. Až budou mořské plody rozmrazené, slijte vodu, pokapejte šťávou z poloviny citronu, osolte a opepřete. Dejte vařit vodu na těstoviny. Na pánvi rozpalte olivový olej a vhoďte do něj dva oloupané a podélně přepůlené stroužky česneku a nechte olej, aby se krásně provoněl česnekem. Pozor, aby se česnek nespálil! Olej by byl pak hořký. Jakmile tedy česnek lehce zezlátne, vyndejte ho a vhoďte na pánev mořské plody. Tady opatrně, olej je rozpálený a mořské plody mokré - bude to dost prskat! Rychle míchejte a až uvidíte, že mořské potvůrky začinají bělat, rychle je přendejte zpátky do mísy. Nesmíte je smažit moc dlouho, aby nebyly gumové. Pokud vidíte, že jsou ještě místy syrové, nic se neděje, za chvíli je opět vrátíte do omáčky. Do pánve opět nalejte olivový olej a rozehřejte ho. Bylo by ideální, kdyby se už vařila voda na špagety. Pokud tomu tak je, osolte ji, přidejte trochu oleje (nejlépe olivového, aby to pěkně vonělo) a vhoďte špagety. Vařte podle návodu, dokud nebudou špagety hotové, ale zároveň pevné na skus, zkrátka al dente. Zatímco se vaří špagety, pokračujte v přípravě omáčky. Bude to hotové za chviličku. Na rozehřátém oleji krátce poduste rajčata a pak k nim přidejte olivy. Plochou stranou nože rozmáčkněte zbylé dva stroužky česneku a jemně ho nasekejte a také přimíchejte do omáčky. Můžete přidat i kousek nasekané chilli papričky. Pokud se vám zdá, že je omáčka příliš suchá, přidejte do ní vodu z vařících se těstovin (jak jsem již psala v předchozím příspěvku, je to naprosto v pořádku) nebo šťávu z mořských plodů, pokud nějakou pustily. Těsně před tím, než slejete špagety, přidejte do pánve mořské plody a promíchejte. Případně dosolte a opepřete. Špagety slejte, vraťte zpátky do hrnce a ihned smíchejte s omáčkou. Při servírování můžete posypat nasekanou čerstvou petrželkou.

A je to! :)
Náš večer proběhl skvěle, moc jsme si pochutnali jak na špagetách, tak i na dezertu. A já doufám, že tyto dva recepty také vyzkoušíte a budete s nimi stejně spokojeni, jako já!

S ♥ Dinusska

Spaghetti ai funghi

Dnes vám přináším nápad na lehkou večeři nebo oběd v italském stylu. Budete potřebovat jen pár surovin, máte to za chvilku a je to fakt výborné! :)
A co to bude? Uvaříme si spaghetti ai funghi porcini e champignons, což v překladu z italštiny znamená špagety s hřiby a žampiony. Když nebudete mít hřiby, tak tam přidejte kečup. Nééé, dělám si srandu :))) Když náhodou nebudete mít hřiby, nebo je náhodou mít budete, ale naopak nebudete mít žampiony, nebo budete mít třeba nějaké jiné houby, tak se nic neděje, bude to stejně dobré, akorát se to bude jmenovat trochu jinak. :) Já mám v mrazáku zmrazené čerstvé houby, co jsem nasbírala, když jsme byly s kamarádkou na houbách, viz příspěvek tady.

Pro dvě osoby budete potřebovat:
žampiony   cca 150 g
jiné čerstvé houby   50 g
(poměr hub můžete libovolně měnit a kombinovat)
dvě malé cibule nebo jedna velká
dva stroužky česneku
petrželka sušená nebo čerstvá
špetku tymiánu - opravdu ho tam nedávejte moc, překryl by chuť hub
můžete přidat malý kousek chilli papričky, ale jen tolik, aby jídlo mělo pouze lehce pikantní nádech
sůl
barevný pepř čerstvě namletý
špagety 200 g

Jak na to:
Cibuli nakrájíme nadrobno a lehce orestujeme na oleji. Mimochodem, už v podstatě můžeme dávat vařit vodu na špagety, protože houby budou hotové za chvilku. Žampiony zbavíme nečistot a nakrájíme na větší kostičky, to samé uděláme i s ostatními houbami, a přidáme je k cibuli. Krátce osmahneme, stáhneme trochu plamen a houby podusíme. Mezitím plochou stranou nože rozmáčkneme česnek a nasekáme ho najemno, s chilli papričkou provedeme to samé. Vmícháme je do houbové směsi, osolíme, opepříme, přidáme petrželku (pokud bude čerstvá, tak až na konci) a tymián. Když se nám začne vařit voda na špagety, osolíme ji, kápneme trochu oleje a uvaříme špagety podle návodu. Pokud se vám bude houbová směs zdát příliš "suchá", přidejte do ní vodu z vařících se špaget. Nebojte, není to barbarství, Italové to dělají pořád. ;)
Když budou špagety hotové, slijte vodu a smíchejte je s houbami. A je to! :)
Jen malá rada na závěr. Pokud vás napadne posypat si špagety parmezánem, nedělejte to. Úplně tím přebijete houbovou chuť. Obzvlášť to nedělejte v Itálii, pokud se chcete vyhnout faux pas. Nic vám sice asi neřeknou, ale budou se na vás divně koukat. Platí to pro všechny pokrmy z hub a také mořských plodů. ;)

Dobrou chuť!

S ♥ Dinusska

Poctivá gulášovka z hlívy ústřičné

V poslední době mám strašně moc práce, různých povinností a akcí, a proto jsem to tu tak trošičku zanedbala, čímž se vám všem moc omlouvám. :)
Dnes jsem vařila gulášovou polévku z hlívy ústřičné a rozhodla jsem se s vámi podělit o tento jednoduchý, ale výborný recept.

Potřebovala jsem (přibližně na 3 porce - nám to tak obvykle vychází):
cibule 2 střední
hlívu cca 200 g
brambory 4-5 menších až středních
paprika sladká (tak, aby polévka měla pěkně sytou barvu)
pepř černý celý 7 kuliček
chilli papričky 8 (neděste se, mám takové ty úplně maličké :) )
jalovec 4 kuličky
kmín drcený
majoránka
bobkový list
barevný pepř
místo soli a pro plnější chuť jsem přidala vývar ve vaničce (měla jsem kuřecí)

Příprava:
Cibuli nakrájejte na drobno a nechte zesklovatět na oleji. Mezitím pokrájejte hlívu na středně velké kostičky a přidejte k cibuli. Poduste tak 10 minut, zatímco budete škrabat a krájet brambory. Ty nakrájejte na menší kostičky. Houby s cibulí poprašte paprikou a kmínem, vsypte brambory a zalejte horkou vodou. Přidejte vaničku vývaru, kuličky pepře a plochou stranou nože rozdrcené jalovčinky. Vařte na mírném plameni, dokud nejsou brambory měkké, klidně je můžete trochu rozvařit. Před koncem vaření přidejte nasekané chilli papričky, majoránku a bobkový list. V případě potřeby dosolte (použijte zbytek vývaru) a opepřete čerstvě namletým barevným pepřem.


Hotovo! Dobrou chuť! :)

Mám ráda hodně husté a bohaté polévky, rádi si je dáváme jako hlavní jídlo. Tahle gulášovka dopadla úplně podle mých představ. K zahuštění jsem použila jednu menší bramboru nakrájenou na hodně malinké kousíčky (dá se i nastrouhat), ale podle mě to ani nebylo potřeba. :)

S ♥ Dinusska

Včera byla smaženice...

... samé dobré hřiby, dneska jedem do márnice za těmi, co chybí aneb Dina houbařkou. Tak to byla trocha černého humoru pro začátek :)
Ve středu jsem byla s kamarádkou na houbách. Poprvé. Po pravdě řečeno, trochu jsem se obávala, že se vrátím s prázdným košíkem, štěstí mi ale přálo, houby rostly, já je viděla, a tak jsem za několik hodin odjížděla domů spokojená sama se sebou a s pěkným úlovkem. :) Hned na začátku jsem objevila krásného, pěkně velkého kováře a několik václavek, pak jsem dlouhou dobu, které jsem začala říkat houbohodina (1 houba za hodinu) nenacházela skoro nic, ale když jsme změnily lokalitu, začal se mi košík zvesela plnit babkami, sameťáčky a tu a tam jsem natrefila i na panský hřib a václavky. Houbaření mě strašně bavilo (až na ty momenty, kdy jsem nemohla dlouho nic najít :)) a tak se těším, až pojedeme znovu.
Jinak jsem si moc užila procházku, čerstvý vzduch a tiché zvuky lesa, a viděla spoustu krásných (i když nejspíš nejedlých) druhů hub. Takže si říkám, že i kdybych nic nenašla, byl to výborný způsob relaxace.
Doma mě však čekala pěkná otrava, nemyslím z hub co jsem nasbírala, s houbama však souvisela. Musela jsem je očistit a pokrájet. Za pár hodin jsem to zvládla, rozdělila jsem houby do mikrotenových sáčků a šoupla do mrazáku. Sušených jich máme spoustu, ale taková bramboračka z "čerstvých" hub je prostě dokonalá. Jak jsem tak ty houby krájela, nevydržela jsem to a udělala si smaženici. No co vám budu povídat, moc jsem si pochutnala, a jelikož dneska píšu ten článek, tak to znamená, že ty houby přece jenom byly jedlé. :))
Václavky jsem si nechala na druhý den, protože už jsem byla dost unavená. Z václavek se konzumují pouze kloboučky, třeně jsou prý příliš tuhé. A bylo mi ještě řečeno, že se mají z kloboučků očistit šupinky. Ani si nedokážete představit, jak jsem byla ráda, že jsem jich neměla hodně. Upřímně doufám, že tato procedura není nutná a že ty šupinky tam můžou být, protože jinak se na václavky vykašlu a budu sbírat jiné houby. Z celkem plné krabičky václavek mám nakonec sotva padesát gramů kloboučků. Kdybych jich musela takto očistit třeba půl kila na guláš, tak mi asi upadnou ruce. Já ani nevím, co udělat s těmi padesáti gramy... Asi je přidám do guláše k masu... nebo do smetanové omáčky. Jo, abych nezapomněla. Václavky jsou za syrova mírně jedovaté a vyžadují delší tepelnou úpravu, jinak můžou způsobit zažívací potíže a alergickou reakci. Před použitím se je doporučuje několik minut povařit, vodu pak slít a houby dále tepelně zpracovávat, a to minimálně 30 minut. Lépe více než méně.

S ♥ Dinusska

Jak z učebnice biologie :))

Uzavření cyklosezóny

Tak už máme poslední teplé podzimní dny zřejmě za sebou a čeká nás několik měsíců zimy, dešťů a (možná i) sněhu. Každopádně jsem nechtěla trávit tyto dny doma, a tak jsme jako vždy vyrazili na kola.

A kam jsme vydali tentokrát? Hlavními body naší trasy byly Neratovice - Mělník - Veltrusy - Nelahozeves - Kralupy nad Vltavou. Z Letňan jsme na kolech dojeli na čakovické nádraží, kde jsme nasedli na vlak a dojeli do Neratovic. Odtud jsme se (pro velký úspěch) opět vydali po polabské cyklostezce do Mělníka.
(Teď jsem si vzpomněla, že na začátku polabské cyklostezky v Poděbradech bylo napsáno něco v tom smyslu "Stezka Polabí - cesta ke zdraví!". Podle mě to teda byla spíš cesta k trvalé invaliditě...) Nicméně cyklostezka v úseku Neratovice-Mělník nebyla tak tragická jako od Poděbrad do Čelákovic. A navíc, jeli jsme po ní jen chviličku, z Mělníka jsme se už vydali po povltavské cyklostezce.

Mělník. Město ležící na soutoku Labe a Vltavy. Město, jehož počátky sahají až k neolitu. Město s bohatou vinohradnickou tradicí a skvělým vínem. Všechno to zřejmě navedlo místní restauratéry na myšlenku, že se cenově musí vyrovnat Praze. Mají zde snad nejdražší smažený sýr s vařenými brambory v republice. Porce v jedné restauraci stála 199,- Kč. Chápu, že je to centrum města, ale i tak, na smažák je to trochu moc.
Jinak se nám ale Mělník líbil. Je zde k vidění zámek, gotická věž, kostel sv. Petra a Pavla, městská studna a krásný výhled na soutok. Neměli jsme ale moc času, a tak jsme nestihli projít všechno. Mělník je také nejspíš rájem berušek, kterých tu byly mraky! :)
Ochutnali jsme místní víno (jak jsem už psala, bylo výborné) a vyrazili dál.
Cestou jsme přejeli přes historické zdymadlo na Vraňansko-hořínském kanálu, který se vlévá do Labe, a pak se nechali převozníkem převézt přes Vltavu.

Další zastávkou byly Veltrusy. Respektive zámek Veltrusy. Opravdu krásný zámek s velmi pěknou zahradou. Bohužel se dovnitř nesmělo, jelikož je na rekonstrukci. Příjemně nám to ale vynahradila lovecká slavnost, která se konala v zámeckém parku. Dorazili jsme sice až ke konci a za chvíli opět pokračovali v cestě, viděli jsme ale ukázky historické dámské jízdy na koni.

Osedlali jsme tedy naše dvoukolé oře a zamířili si to směr Nelahozeves. V tomto městečku je kromě pěkného zámku i muzeum zasvěcené Antonínu Dvořákovi. Přijeli jsme trochu pozdě a zámek i muzeum už měli zavřeno, to nám ale nevadilo, protože jsme zde už jednou byli. Dali jsme si tu ale svačinu a pak vyrazili do Kralup, kde jsme se ještě před odjezdem vlaku do Prahy stačili projít po městě a dát si něco k pití.

A tím končí naše výprava. Pro mě to byl nejspíš poslední cyklovýlet v tomto roce, a proto jsem ráda, že nám počasí celkem přálo a bylo to moc pěkné ukončení sezóny. :) Těšte se na další výlety na jaře. Chystáme se totiž na Tour de Labe. :))

S ♥ Dinusska 

Labe

Cyklostezka - to ještě šlo

Mělník

Zámek Mělník

Kostel Sv. Petra a Pavla

Soutok - Labe bohužel nebyla vidět

Dobré bylo :)

Všude samé berušky

Historické zdymadlo

Přívoz

Zámek Veltrusy

  

  

  

  

  

Zámek Nelahozeves

Slunečnice obalená látkou - aneb Pro ptáčky cokoliv :))

Kralupy

Bylinkovo-česnekové kuře s bramborovou chilli kaší

Taky máte rádi pečené kuře, ale už vás nenapadá, na jaký způsob ho udělat? Zkuste tento recept! Třeba už jste podobný recept někde viděli a vyzkoušeli, nechci tvrdit, že jsem objevila Ameriku, ale možná že ho ještě neznáte a bude pro vás inspirací na oběd či večeři. Výsledek je moc dobrý a příprava nijak složitá. :)
Nerada vařím pořád podle stejného receptu, a tak pokud to jde, snažím se vymýšlet něco nového, obměňovat ingredience, zkoušet nové chutě. Obzvlášť to platí u pečeného kuřete. Máte tu tolik nesčetných možností a kombinací koření a přísad, že je téměř hříchem držet se stále jednoho receptu, byť je výborný a vaří podle něj všichni vaši příbuzní. Občas to chce změnu, ne? :)

Všechno co budete potřebovat je:
Kuře (to moje vážilo cca 1,5 kg - nepřemýšleli jste někdy nad tím, jak je možné, že kuře, které si normálně koupíte v obchodě, váží víc než slepice? Řekla bych, že je to tak trochu nenormální... ale zpátky k receptu...)
máslo (cca 50 g)
různé bylinky (já jsem použila směs na bylinkové máslo a tymián, ale klidně můžete použít jakékoliv bylinky podle vaší chuti, i čerstvé - bude to ještě lepší)
česnek (použila jsem 4 větší stroužky, mám ráda česnek :))
lžičku citronové šťávy
pepř
sůl
brambory (množství záleží na počtu jedlíků a na velikosti porcí, já jsem vařila pro dva, a tak mi stačilo 6 menších až středních brambor, ale i tak to myslím bylo až moc)
chilli papričky Piquin (viz příspěvek Zažít město jinak, ale i jiné papričky, čerstvé či sušené, množství záleží na tom, jak pálivé to chcete mít, já jsem jich použila asi 8 (neděste se, jsou malinké) a bylo to celkem pálivé)
kousek másla
trocha mléka, studeného nebo i ohřátého
sůl

Příprava:
Kuře očistit od případných zbytků peří, opláchnout a osušit. Můžete případně jemně opepřit a osolit, se solí ale opatrně, protože bylinkové máslo bude také slané. Opatrně oddělte kůži na prsou od masa tak, aby vznikly dvě kapsy. Nechte kuře stranou a do misky dejte máslo (ideálně už trochu změklé). Přidejte k němu posekané čerstvé bylinky, bylinky sušené nebo směs na přípravu bylinkového másla, prolisovaný česnek, lžičku citronové šťávy, pepř a případně i sůl (pokud jste nepoužili směs na bylinkové máslo, ta už je totiž slaná). Všechno dobře rozmíchejte a potřete máslem kuře ze všech stran, zevnitř a také ho trochu dejte do kapes na prsou. Pokud vám nějaké máslo zbyde, můžete ho zabalit do potravinářské fólie a zmrazit. Předehřejte troubu (já tu svou předehřívám na 200°C) a pečte kuře cca 50 minut. Pokud si nejste jisti, zda je už kuře hotové, zapíchněte párátko do nejtlustší části stehna až ke kosti, jestli bude vytékat růžová šťáva, tak ho ještě vraťte do trouby, pokud bude šťáva čirá, tak máte hotovo.

Zatímco se vám peče kuře, začněte připravovat bramborovou kaši. Tu já zásadně dělám z čerstvých brambor, protože si myslím, že kaše ze sáčku má s bramborami společný jen název a opravdovou bramboru viděla jen na obrázku, a to ještě navíc z hodně velké dálky. Ano, příprava je sice o něco delší, ale i konečná chuť se pak nedá srovnávat.
Co se týče kaše, tak i zde ráda experimentuji s různými přísadami. Někdy do ní přidám česnek, jindy kopr nebo petželku, či jiné bylinky, nebo třeba i strouhaný sýr. Včera jsem se rozhodla pro chilli papričky. Brambory oloupejte a nakrájejte na menší kostičky, aby se rychleji uvařily a dejte je vařit. Do vody jsem rovnou hodila i papričky, aby byly měkké a daly se lépe rozmixovat. Ale klidně je můžete nasekat či nadrtit a přidat do už hotové kaše. Až začne voda vřít, osolte ji. Brambory vařte, dokud nejsou měkké, klidně je můžete i trochu rozvařit. Pokud kuře ještě není hotové, tak brambory můžete nechat ve vodě, aby nevystydly, pokud už kuře hotové je, tak brambory slijte, přidejte máslo a mléko a rozmixujte dohladka. Případně dosolte.

Kuře naporcujte a podávejte s bramborovou kaší.

Dobrou chuť! :)

S ♥ Dinusska

Svatý Václav na ko...le

Ano, je to tak, v pátek na svatého Václava jsme si opět vyjeli na kolech. A řeknu vám upřímně, byl to nářez... alespoň pro mě. Naše trasa Praha - Poděbrady - Praha se zezačátku tvářila jako celkem příjemný výlet, sice trochu dálka, ale dá se to zvládnout. Ještě dodám, že jsme vyráželi z Letňan krátce po osmé ráno, dojeli do Zelenče a tam nasedli na vlak do Poděbrad, a z Poděbrad už jsme jeli na kolech do Prahy (teď si říkám, že by to asi bylo lepší udělat opačně, nejdřív jet do Poděbrad na kole, a pak vlakem domů). No, budu trochu předbíhat události, ale do Prahy jsme na kolech taky nedojeli, byla už tma a já jsem byla hrozně unavená, tak jsme to od Čelákovic vzali vlakem.
Cestou z Prahy do Zelenče jsme si udělali malou zastávku v zámku Ctěnice, dovnitř jsme se sice nedostali, bylo ještě moc brzo, ale prohlédli jsme si ho zvenku a prošli se po zahradě.
V Zelenči jsme hodinu čekali na vlak a tak trochu jsme mrzli (opět spíš já), ale nakonec jsme se zdárně dostali do Poděbrad. Zde právě probíhal asi nějaký festival nebo svátek hasičů, takže ve městě byla spousta lidí a naše oblíbená restaurace v hotelu Bílá růže měla skoro plno. Výborně jsme se zde naobědvali a abychom nejeli s plnými žaludky, tak jsme se ještě šli projít po městě. Hledali jsme Goetheho, ale našli jenom vyobrazení jakýchsi nahých slečen a sochu T. G. Masaryka. :)
Z Poděbrad jsme vyrazili podél Labe do Nymburku, tam jsme si dali pauzu v restauraci U Elišky - točí tu postřižinské pivo a dělají nejlepší nakládaný hermelín, jaký jsem kdy jedla.
Z Nymburku jsme se opět podél řeky vydali ve směru Lysá nad Labem, do města jsme ale nevjížděli, a pak do Čelákovic, kde jsme (přinejmenším já) unavení a zmrzlí nasedli do vlaku a jeli domů. Do Letňan jsme dorazili po půl desáté večer a hladoví jsme s nejistotou, jestli ještě vaří, vešli do místní pizzerie. Byli strašně milí a ještě nám udělali dvě pizzy, mimochodem moc dobré. :)
I přesto, že mě všechno bolí, musím říct, že to byl krásný a celkem dobrodružný výlet! Cestou jsme několikrát zabloudili a vraceli se zpátky, prodírali se křovím a vysokou trávou, lesem, přenášeli kola přes koleje a téměř celou dobu se kodrcali (i odpružená vidlice to nezvládala) po výborných, pěkně a přehledně značených českých cyklostezkách pokrytých štěrkem, kameny, místy i pískem, plných výmolů a děr všech velikostí a tvarů, po stezkách,  které měly místy podobu uzoučké koleje široké sotva 20 centimetrů vyježděné v trávě, po které se jelo celkem obtížně jednomu cyklistovi, nemluvím o tom, když jel někdo v protisměru, to teprve byla sranda! :) Ale jak říkám, bylo to prima, i počasí nám vcelku přálo, užívali jsme si krásnou krajinu Polabí, takže všem, kdo má pevné nervy i kolo, doporučují alespoň jednou si tuto trasu projet. :)
A málem bych zapomněla! Cestou jsme v nějaké vesnici (už ani nevím, kde přesně to bylo) narazili na farmu, kde jsme si koupili dva litry čerstvého kozího mléka za pouhých 40 korun! :) A to jsme si dneska dali k snídani s piškoty. Kozí mléko je sice chuťově specifické, ale moc dobré a zdravé! :)

S ♥ Dinusska

Areál zámku Ctěnicě

Zámek Ctěnice

Morový sloup Poděbrady

Hasičské slavnosti

Strašidelný dům v Poděbradech

Květinové hodiny v Poděbradech

Ležící nahá slečna

Jiří

Kostel Nymburk I

Polabská cyklostezka. Krása, co? :)

Kostel Nymburk II

Postřižinské pivečko

Čelákovice - pohled na město